Farmaření v Patagonii
Buenas tardes z jihu Chile, amigos!
Zdravíme z divoké Patagonie, kde signálu není, zato hor se zasněženými vrcholky, čerstvého chleba i vzduchu a nádherné přírody je tu habaděj.
Téměř měsíc tu budeme farmařit. Jsme tu 5. den a už jsme se naučili péct chleba, rozeznat zrnka, jezdit na koni a probírat koňské exkrementy. Budou to plodné týdny.
Jsme ve 25 kilometrů vzdáleném městě Futaleufú, kde jsme zachytili signál. A tak vám můžeme přiblížit, co jsme za poslední týdny viděli a zažili.
- Amantani, Taquile a plovoucí ostrovy Uros
Poslední víkend v Punu jsme si vyhodili z kopejtka a vyrazila na dvoudenní výlet na jezero. Prvně jsme navštívili uměle vytvořené plovoucí ostrovy Uros, kde normálně žijí lidé a později pluli na ostrov Amantani, kde nás čekal typický indiánský oběd (brambory s bramborami a sýr ;-)) u rodiny paní Ruth, výstup na místní „posvátné“ hory na západ slunce a večerní Peňa – párty v místních krojích. Druhý den návštěva ostrova Taquile – pro nás spojená s koupačkou v nejvýše položeném splavném jezeře na světě – v jezeru Titikaka! (3.800 m.n.m.)
- Bolívijská Copacabana
Primární cíl výletu – bolivijské razítko v pase a získání bolívijské měny – byl splněn. To je nicméně asi tak vše, městečko Copacabana pod očekávání, Danovi bylo celou dobu špatně, byla zima a ještě jsme na hranicích museli platit každý 20 solů za (prý) ztracenou imigrační kartu (nicméně my si myslíme, že jsme žádnou kartu při vstupu do Peru nedostali – všechno jsme odevzdávali – hlavně ale byli 3 hodiny ráno, takže možné je vše).
- Přímořská Arica
Nádhera. První zastávka v Chile, kde se z nás stali boháči – kurz chilského pesa je totiž 1 USD = cca 750 pesů. Město je to moc pěkné, evropského stylu. V Arice jsme pouze trávili den čekáním na noční bus, našli jsme nicméně nádhernou pláž, kde jsme si (nejspíš naposledy během naší tůr užili Pacifiku) a také neskonale krásný podmořský život. Odvezli jsme si odtamtud trofeje jako (mrtvou) hvězdici, skořápku velkého rudého kraba a spoustu super mušlí.
- Nejsušší z nejsušších Atacama
Chile zatím jede. Městečko San Pedro de Atacama, kde jsme strávili 3 dny, je horké a suché místo uprostřed atacamské pouště – nejsušší pouště na světě. Jeho okolí jsme během dvou dnů projeli na kole. První den jsme prozkoumali Měsíční údolí, které nás okouzlilo. Bylo plné solných skal, dun a nádherných výhledů. Druhý den jsme pak vyrazili k laguně (spíš lagunce) v poušti – neskonale příjemné osvěžení po dvou hodinách jízdy pouští (já už začala mít vidiny). A taky – super super super jídlo!
- Hippízácké Valparaíso
Chilský Amsterodam. Toto město si nás získalo hned od začátku svojí barevností, úzkými uličkami a hlavně milým přijetím Claire a Juana, kdy jsme kvůli festivalu nemohli asi 2 hodiny najít žádný volný hostel.
- Deštivý Puerto Montt - brána do Pataganie
Kromě faktu, že tady začíná oficiálně patagonská Carretera Austral, není na tomto městě (v norském stylu) nic moc zajímavého. Má sice moře, ale to má v Chile hodně měst. Jinak je tu místní trh s typickými výrobky, ten ale také najdete v každém větším městě. A hlavně – celý náš pobyt (což nebylo moc dlouho – jedno odpoledne a jednu noc, když jsme byli nuceni tam přespat z důvodu, že do naší další destinace již nejel žádný autobus) úděsně pršelo.
- Dobrodružná cesta do Chaitén
Vzrušující. Z 10 hodinové cesty jsme asi 5 strávili na trajektu. Sice byla veliká zima a pršelo. Ale i tak – výhled byl úchvatný. Všude kolem třpytící se zasněžené vrcholky hor, vodopády a moře. Cesta po silnici byla neméně zajímavá – jeli jsme po již zmíněné Carreteře Austral. Kapradiny a lopuchové listy lemující cestu byly 5x větší, než jsou u nás. Samotný Chaitén je pak maličká vesnička, kde není nic, jen sopka (která v roce 2008 vybuchla a způsobila děsnou paseku).
- A konečně – naše dočasná domovina – Tineo Patagonia
Ano. Tak tady teď žijeme.
Tak toliko k našemu prozatimnímu itiniráři. Užívejte podzimu, drazí a myslete na nás, prosíme. My na vás také myslíme. A Pavlíkovi a Darje gratulujeme k vstoupení do společného života a vyprošujeme jim Pánovo požehnání.
Čáu. IDS+