Quito - studium, architektonické skvosty, velehory, rovník a kultura

Na výběr fotek z Quita se můžete mrknout ZDE.

S koncem ledna skončil také náš dvoutýdenní pobyt v hlavním městě Ekvádoru - Quitu. Primárním cílem bylo naučit se hispánsky, sekundárním poznat krásy tohoto města a jeho okolí (a terciárním nabrat sil do nastávajících 7 měsíců, které nás ve Ventanas ještě čekají). Vše se zdařilo (primární cíl snad také ;)).

Voilá, představujeme vám Quito:

Quito je se svými zhruba 2 800 m.n.m. nejvýše položeným hlavním městem světa (tedy pokud je hlavním městem Bolívie Sucre a nikoli La Paz ;)). Svoje jméno dostalo od názvu původních obyvatel kmene Quito. Leží  v dolíku mezi vysokými horami, což umožňuje relativně snadnou orientaci ve městě.

Quito v mracích z úpatí vrcholu Pichincha.

Na východní straně dominují vrcholy aktivní sopky Pichincha s nejvyšším vrcholem ve výšce 4 700 m.n.m. 

Vrchol jsme dobyli. My. I s krtkem.

Dýchat v nadmořské výšce nad 4 500 m.n.m. nám pomohly listy koky, které jsme téměř bez přestání žvýkali (v Quitu se prodávají na každém rohu). 

Koka (prý) povzbuzuje činnost srdce a zrychluje dech, pomáhá tedy člověku vyrovnat se s řídkým horským vzduchem. Koka je (prý) v Latinské Americe mnohem déle, než v Evropě pivo a jedná se o jeden z nejstarších a nejúčinnějších přírodních stimulantů. Koka je dokonce zařazena v seznamu tvrdých drog a lístky koky byly prohlášeny konvencí OSN za naroktikum! Wow - její vývoz ze země je přísně zakázán. Áha. Tak to ještě promyslíme, zda ty sáčky koky domů dovezeme.. :)

Hory. A co dál - Prezidentský palác.

Foto ženské části našeho Quito týmu - Martyna (polská dobrovolnice), Marcela (Ekvádorka, u které jsme v Quitu bydleli), Lianna (americká dobrovolnice, která s námi v Quitu bydlela) a já :).

Tento neoklacistický palác z poloviny 18. století stojí v samém historickém centru města - na Plaza Grande ("velkém náměstí"). Normálně bývá sídlem prezidenta, současný prezident Rafael Correa ale dal přednost soukromí a proto bydlí v prezidentském letním sídle na pokraji Quita. A do paláce jezdí jen do kanceláře. Od roku 2009 je díky němu palác otevřený veřejnosti - zadarmo. Také my jsme neodolali a zašli se podívat. 

Co mě zaujalo?

1. Růže:

Jsou všude. Víte proč? Růže jsou totiž po banánech, kávě a kakau nejvyváženějším artiklem v Ekvádoru a Ekvádor se ne nadarmo někdy nazývá zemí růží. Růže se tu pěstují v horách a díky celoročnímu vyrovnanému klimatu na rovníku se jím jó dobře daří ("Vzhledem k vysoké poloze ve výšce 2800 metrů rostou pomalu a vyvíjejí obzvláště velké a krásné květy" - viz https://www.klimesch.com/cz/ruze-z-ekvadoru.html ;))). A víte kolik stojí jedna růže v Ekvádoru? 25 centů - tj. asi 6 Kč!

Vsuvka - na konci našeho pobytu v Quitu jsme chtěli dát Marcele, u které jsme bydleli, mj. květiny. I když jsou v Ekvádoru pěstované, paradoxně se tu nedají skoro nikde koupit (jen na hřbitově a na trhu za městem jsme je viděli) - nějak tu nemají květinářství. Nemohli jsme je tedy sehnat. Tak mě napadlo zajít do prezidentského paláce, když jich tam mají tolik. Už bylo zavřeno pro veřejnost, jen pár strážců stepovalo venku. Ptám se: "Dobrý večer, nenašla by se tu pro mě jedna růže, když jich tu máte tolik?" A světe div se, pustili mě dovnitř, tam zavolali dalšího strážníka a ten mi přinesl pět velikých růží. Každou jiné barvy. Tak jsem dostala růže od samotného prezidenta;).

2. Výhled z prezidentského balkonu:

Pěkný parčík Plaza Grande - nalevo biskupský palác, naproti radnice, napravo katedrála, která není vidět.

3. Výměna stráží prezidentské gardy, která se koná každé pondělí v 11:00. Je jí přítomný i samotný prezident (na balkóně uprostřed - se šerpou ;)).

Celá výměna byla velmi okázalá a trvala zhruba půl hodiny. Podařilo se mi prodrat do první linie, tudíž, je-li libo, můžete shlédnout i krátké video ZDE.

Dále je třeba zmínit katedrálu:

Výhled na město z našeho balkónu - věž a kopule katedrály ční uprostřed.

Katedrála se začala stavět v 16. století a nese v sobě prvky různých slohů - baroka, gotiky či i například maurského stylu. V kryptě katedrály je pohřben generál Mariscal Sucre.

... a další krásné kostely, jako třeba Compaňía, jejíž interiér je celý pozlacený nebo kostel svatého Františka, který je součástí konventu, údajně největšího na celém americkém kontinentu.

Kostel svatého Františka a konvent za svitu měsíce ;)

Dále kopec Panecillo se sochou Panny Marie, kterážto je vidět z celé historické části města. Socha je 45 metrů vysoká a má apokalyptické rysy - 12 hvězd kol hlavy, měsíc, had...

A netřeba zapomenout na rovník (la Mitad del mundo asi 20 km severně od Quita), kde si Dan udělal domácí úkoly na španělštinu na dvou polokoulích zároveň. 

A já si zvládla postavit vejce.

Zážitků z Quita máme fůru. Například trh v Otavalu - největší a nejznámější indiánský trh v Ekvádoru, návštěva parku "Kondor" či párty u polského konzula (což byla rozhodně zábava - pobavit se konečně s pořádnými Slovany, taky se vše řádně oslavilo).

Tady skončím, už je toho dost. Prvního února jsme s Danem vyrazili na čtyřdenní dobrodužný trip do amazonské džungle. O tom ale později. 

Mějte se skvěle. Myslíme na vás, v Pánu, ID+.