Šestý týden v LA - houby, vizita, Tři králové, střecha a hacienda

Tak už nám tu končí 7. týden. Letí to rychleji, než jsme očekávali.

Jsme trochu ve skluzu, takže tedy - co nás v šestém týdnu potkalo, kromě obvyklého programu, zajímavého?

Začneme netradičně nedělí, jelikož v předchozím týdnu jsme ji nepopisovali. Na avizované vodopády jsme z důvodu odpadnutí jednoho člena skupiny (toho nečeského – kvůli spáleninám z pláže) nejeli, vyrazili jsme znovu do oblíbeného Los Angeles najít nějaké vhodnějšího místo na koupání. To jsme nenašli, za to jsme našli 2 velké houby (i Dan jednu našel!), dokonce jedlé (což jsme večer otestovali) a dvě kamarádky, ekvádorské slečny, které nás hned zvaly k sobě domů. Poté, co jsme menší z nich řekli, že jsme z Evropy, nám řekla, že tedy musíme určitě skvěle znát Justina Biebera, jestli je to náš kamarád.

Pondělní dopoledne jsem se vydala se seňorou Rosou do rodin na první návštěvu s cílem aktualizování formulářů dětí a jejich fotek v roce 2015. První rodinou byla rodina Espinosa Herrera. Mají 11 dětí, do nadace jich chodí 5. Maminka (negramotná) nepracuje, otec se snaží uživit rodinu čištěním bot. Nejmladší holčičce jsou 2 roky. Zeptala jsem se, jak se jmenuje, maminka řekla, že ještě žádné jméno nemá. Zajímavé. 

Rodina s 11 dětmi (většina je zrovna ve škole; 2 nejmenší na fotce jsou již vnoučata)

Dan mezitím betonoval děravá místa v naší střeše (tedy spíš stropě), aby nám neteklo na hlavu (děravých míst není tolik a do pokojů nám neteče, toliko pozitivní zprávy).

Úterý byl svátek Zjevení Páně, lidově Tří králů. Tak nám nedalo, abychom se za ně nepřevlékli a děti tak u oběda obšťastnili svoji královskou přítomností. Martyně se do převlíkání během oběda nechtělo (jelikož se i myje - nádobí, odnáší špinavé nádobí…), tak se naším třetím králem stala Yoya – místní šéfka. Dan byl za toho černého vzadu, byl černější než kdokoli tady, já byla Kašpar a Yoya Melichar. Dětem jsme pokládali otázky, jako třeba: „Jaká jsou jména tří králů?“ (Nejčastější odpovědi: „Daniel, Iveta y Yoya“ nebo „Kašpar, Melichar a Myrha“ – to dětem totiž poradila jedna maminka.) „Odkud tři králové přišli?“ (Nejčastější odpověď: „Z České republiky“.) „Co králové přinesli Ježíškovi za dary?“ (Nejzajímavější odpověď: „jablko“ – jelikož jsme ve scénce na vánoční fiestu místo myrhy použili jablko) „Kdo chtěl zabít Ježíše?“ (Nejčastější odpověď: „Josue“ – chlapec, který na vánoční fiestě hrál Heroda. Děti byly spokojené, za správné odpovědi (kterých, nutno říci, mnoho nebylo) dostaly nové pastelky.

Kašpar, Melichar a "Ten černý vzadu" ve své plné kráse

Během týdne jsem zpracovávala fotky, videa a data pro aktualizaci kartotéky, Dan připravoval dolní „doučovací“ místnost na zprovoznění – zpevňoval a přibíjel plakáty s násobilkou či abecedou, formátoval a instaloval dolní počítač a ze skladu vytáhl a zprovoznil jednu starou tiskárnu. Budeme tam tak moci vyhledávat a tisknout informace pro domácí úkoly dětí.

V pátek jsme šli pomáhat jedné rodině s pokládáním „střechy“ – dřevěných trámů a plechů, které byly koupené za peníze od adoptivního rodiče jednoho z dětí. Střecha byla opravdu nutná, dům, z větší části dřevěný, z menší z cihel, měl totiž střechu jen do půlky. V druhé, kde měla rodina matrace na spaní, střecha nebyla. 

Nezastřešená část domu" pod touto matrací byl maxi pavouk!

Což byl celkem pech vzhledem k přicházejícím dešťům. Nicméně otec od rodiny nebyl doma, tak jsme se domluvili na neděli. Od pondělí do soboty totiž pracuje od rána do večera (a v 6 se zde stmívá), jindy tedy nebyl čas.

Zastřešená část domu...

V neděli jsme měli vyrazit v 9:30, Yoya s Norbertem ale dorazili až po desáté, „hora ecuatoriana“ (doslova ekvádorská hodina = 30 minut zpoždění není žádné zpoždění). Dům rodiny je v žalostném stavu. Jak říká Yoya, „můžou být chudí, to ale neznamená, že nemůžou žít důstojně.“ Tato rodina žije doslova v odpadcích, všude na zemi se válelo špinavé (i čisté) oblečení, po zvednutí jedné matrace jsme viděla poprvé v Ekvádoru pavouka velkého jako dlaň. Rodina má 6 dětí, v jednu hodinu odpoledne ještě nic nejedli, pak jim nejstarší dcera připravili osmažený banán a vejce (jeden jeden banán a jedno vejce pro všechny!). Nejprve jsme vyházeli odpadky, pak jsme položili dřeva na zem (pokus o podlahu) a poté už se muži vrhli na střechu. Kolem druhé hodiny bylo hotovo – tak akorát, v noci přišel totiž obrovský slejvák. Zážitek to byl o to větší, že jsme byli odpoledne pozváni na haciendu vnučky od Yoyi za město - do bazénu a na barbecue. Neskutečná snobárna. 

Ale v tu chvíli příhodně příjemná – měli jsme 5 druhů masa, snědli jsme ho víc, než za měsíc a půl v nadaci. A také jsme si tam domluvili práci na banánovníkové plantáži. O tom ale až příště;).

Zůstaňte s námi. A prosíme o modlitby, také na vás myslíme.