Týdny 10 a 11 - zpátky v naší dobrovolnické realitě
Na fotky z těchto dvou týdnu se můžete podívat ZDE.
Je to přesně 20 dní, co jsme vyrazili do džungle. Shrnutí? Ve Ventanas je mnohem více komárů, než v amazonské džungli. Ve Ventanas je mnohem větší horko než v amazonské džungli. A ve Ventanas je taky mnohem větší vlhko než v amazonské džungli. Ale jsou tu lepší děti (v džungli jich moc nebylo, to je fakt ;)) a jsme tu teď zkrátka doma, takže snad těch zbývajících 6 měsíců přežijeme! ;-)
Co se za ty dva týdny, co jsme zpátky, událo?
V rámci obvyklých pracovních ran a dopolední Dan například namontoval poličky, brouslil či opět pracoval na protidešťovém vybavení naší střechy či oken (okna tu nejsou taková, jaká známe, jsou to jen díry s mřížemi, bez výplně), já jsem pokračovala ve zpracovávání údajů dětí, byla se se seňorou Rosou na návštěvě u rodin, dále spravovala stránky nadace či Facebook či si vzala do parády krabici s knihami a třídila je do naší zatím malé knihovny.
Danovi během jeho práce na střeše dělají společnost třeba naše krásné růže! ;)
Knížek v knihovně zatím nemáme moc nemáme, ale i tak, jsme rádi, že ji máme!
Naše pracovní odpoledne jsme trávili klasicky, po dodělání úkolů se stalo hrou číslo 1 "Uno" - možná znáte.
Anebo se hrál pingpong, fotbal, frisbee, stavělo se, kreslilo, či hrálo s panenkami.
Wilson profesionál B-).
Jasmani a jeho rozmach ;)
Co dále? Od pátku 13. února až do úterka 17. února se zde slavilo. Byl totiž karneval před začátkem postní doby. Karneval tu prožívají všichni. Postní dobu už tolik ne. V pátek odpoledne jsme měli s malými dětmi valentinskou fiestu. Soutěžili jsme s míčkem na pingpongové pálce či skákáním s nafouknutým balónkem mezi stehny, dětí bylo asi 30 a soutěžili jsme uvnitř v jídelně, chvílemi to tedy byla opravdu párty ;). Ale všichni jsme přežili, dětem se fiesta líbila, vítězný tým dostal pastelky či míče, všichni ostatní pak křupky a colu, to bylo radosti!
Byl to boj. Nakonec zvítězil tým Leones - lvi zcela napravo (když je fiesta, děti přichází oblečené ve svém nejlepším oblečení, proto na fotce vypadjí tak čistě ;)).
S mládeží byla večer taky fiesta, natrénovali jsme s nimi divadlo o svatém Valentýnu, lásce a přátelství, vybrali jsme na to 3 nejmladší (12, 12 a 13 let), takže nervozita byla při hodině H více než znát;). Ale smysl divadla byl pochopen, obecentstvo se (snad;)) pobavilo, takže se dílo vydařilo.
Biskup Valentýn ve vězení za chvíli uzdraví syna soudkyně, která za ním přišla na návštěvu.
Mládežníků přišlo hodně, tančilo se, dávali si dárky a bylo veselo.
Večerní fiesta skončila asi v půl deváté. Poté jsme s Javierem, jedním z místních farníků, vyrazili do centra. V osm tam měla začít volba Královny karnevalu Ventanas 2015. Dorazili jsme před devátou, "nečekaně" ale ještě nic nezačlo. Javier pracuje na radnici, proto nám s ním pustili do oploceného VIP sektoru s židlemi, což se nám velmi zamlouvalo. Ještě že tak, protože vše začalo až po desáté! Ano! A víte co? Byla půlnoc a kandidátky za sebou měly zatím jen jednu disciplínu (jak říká Dan, naštěstí tu plavkovou, tak už jsme mohli jít;)). Slečny to byly pěkné, i když jedna z nich měla namísto 90-60-90 nejspíš tak 150-100-150. Ale co, proti gustu... Během představování téměř každá řekla, že věří v Boha a ve své rodiče. Že by nový kult?;) Volba královny tedy skončila nejspíš až tak kolem druhé, třetí hodiny. V době karnevalu to ale nikomu nevadí, venku bylo snad celé město, malí i velcí, polévali se vodou, barvili barvami nebo se stříkali zde velice oblíbenými pěnovými spreji. V tomto duchu probíhal celý víkend a i následující pondělí i úterý (volné dny, děti nechodí do školy, dospělí nechodí do práce). Ve Ventanas byly soutěže v tanci a jiné aktivity, my se vypravili do centra 2x a pokaždé jsme skončili mokří (a to se nás většina bála polévat, prý je tady teď takový zákon, že za polití cizince může skončit ve vězení B-)).
Karnevalem žije každé ekvádorské město. Všude se line hudba ("line" je slabé slovo, tady totiž muzika vždy pořádně tepe, bije, vře; někdy máme pocit, že mají snad poškozené ušní bubínky (pokud neměli, tak po té jejich mega hlasité reprodukované hudbě určitě mají!), tančí se a voda teče proudem. Nejproslavenější karnevalové veselí probíhá ve městě Ambato, ležící ve středu Ekvádoru. Konají se tam průvody masek, volby královny, konkurzy tance a mimo jiné třeba i na většině místech již zakázané býčí zápasy. My se do Ambata na karneval nepodívali, ale naše spoludobrovolnice Martyna ano, tak přinášíme aspoň 2 fotky pro představu toho karnevalového bláznovství :).
V průvodu se představovaly různé čási Ekvádoru i sousední země. Místa u plotů byla beznadějně plná, za židli v jakékoli řadě se musely platit 4 USD.
Lístek na býčí zápasy stál mezi 18 a 40 USD, záleželo na místě. Býčí zápasy jsou zakázány na většině místech Ekvádoru. V Ambatu nicméně stále probíhají, dokonce i 6 zabitých býků prý během karnevalových zápasů bylo.
A co dál? Za zmínku stojí rozhodně sobotní svatba, na kterou jsme byli pozváni. Tedy jen oslava svatby, jelikož samotný obřad proběhl již před týdnem. Vše mělo začít v půl deváté večer. Odpoledne jsme pomáhali s výzdobou, tak jsme již byli připraveni na to, kam až může ekvádorský kýč zajít. Dorazili jsme asi deset minut po půl deváté. A co se nestalo, v sále jsme byli první. Přivítat nás přišel akorát otec nevěsty, který ale záhy odešel cosi vyřídit. Tak jsme osiřeli. V půl desáté konečně začali proudit lidi. A my začali umírat hlady. Ze zkušeností ze svateb evropských jsme očekávali spoustu jídla a pití, proto jsme se nenavečeřeli a s prázdnými žaludky se těšili na dobroty a vychlazené pivo. A co se nestalo. Na každém stole byl jeden talíř s jakýmsi cukrovím (občas se mezitím ukázala jeden plátek šunky s kuřecí nádivkou), kterýžto jsme měli asi během 5 minut snědený. A k pití nám přinesl číšník vodu (jen podotýkám, že se jednalo o celkem zámožnou rodinu)! Ani se neptal, co chceme. Po půl desáté dorazila nevěsta s ženichem a dokonce i živá kapela (typicky ekvádorská - nehrála nic jiného než reggaeton a to ještě tak nahlas, že jsme neslyšeli jediného slova). A tak se mluvilo (představovali se novomanželé, jejich rodiny, kamarádi, kamarádi rodin...) a tančilo. A zase muvilo a tančilo. A my měli stále větší a větší hlad. K pití byla kromě vody ještě whisky, kterou ani jeden z nás nedopil. Tak moc byla chutná :). V jednu hodinu ranní už jsme to chtěli vzdát a jít se konečně najíst, když v tu se v sále rozsvítilo a začali každému přinášet talíř s rýží, těstovinami, salátem a kouskem kuřete. Tak jsme se najedli. A šli. Spát. Zlaté české svatby! :-)
Takto to tam skutečně vypadalo. Čas 21:00, hosti žádní, jídlo žádné, voda. Aspoň k té výzdobě jsme měli srdeční vztah, jelikož jsme se na ní podíleli (zcela dobrovolně?;))
Ještě netřeba zapomenout na svatební kytici, kterou jsme novomanželům koupili. Hledťe, jak nám byla uvázána. Na vedlejší fotce je výsledek Danova tvořivého odpoledne ( (tedy přesněji řečeno asi 5 minut). Vzal culík a šmyknul!
Toliko naše zážitky, amigos. Ať se vám daří, ať už jste kdekoli. Myslete na nás, taky na vás myslíme. Slunce v duši a pokoj v srdci ;).
IDS+