Velryby, fregatčí nálety, šnorchling a krevetí špagety

Všechny fotky z výletu si můžete prohlédnout na RAJČETI.

Galapágy, o těch už jste nejspíš někdy slyšeli. Ale co Galapágy pro chudé, hm?

Tož my tam vyrazili a zážitky věru nebyly špatné. Nepředbíhejme ale, hezky popořádku.

V úterý 9. června byl náš český tým ve Ventanas posílen o další dvě osoby – Verču a Pepu, kamarády z kotliny. Radost byla neskrývaná, česká piva, slivovice a kulečník byly hitem večera. Ve středu očíhli naše aktivity a Ventanas a ve čtvrtek ve 4:30 ráno už jsme seděli v autobuse směr Guayaquil, odkud jsme nasedli na přímý autobus do Montaňity.

České kvarteto v Montaňitě

Montaňita je malé pobřežní městečko v provincii Manabí známé třemi slovy: Sex, drogy a rock´n´roll. Nelekejte se, rozhodně jsme tam nejeli kvůli tomuto a ani jsme všechny z výše zmíněných tří bodů neozkoušeli . Charakter městečka byl předurčen v šedesátých letech, kdy se zde usídlilo spoustu lidí sympatizujících s hnutím hippies. Heslem Montaňity je: „Lo que pasa en Montanita, se queda en Montanita“ („Co se děje v Montaňitě, zůstane v Montaňitě“), což mluví za vše ;). Montaňita je též oblíbeným místem všech surfařů, vlny zde můžou dosahovat až dvou metrů.

Dorazili jsme na místo kolem jedenácté hodiny dopolední. Sluníčko bylo schované za mraky, což jsme kvitovali. Hned u autobusu už čekali (nejen) místní  s propagačními letáky a snažili se nás nalákat k sobě do hotelu. „Hledáte něco kvalitního, dobře umístěného a s dobrou kuchyní?“ ptají se mě. „Hledáme Hidden House (vytipovali jsme si ho již dříve na internetu kvůli jeho ceně i příjemnému prostředí)", odpovím a hle, hned ke mně přiskočí jeden běloch – mladý Američan, jak se později dozvídám – že je odtamtud, že nás tam zavede. Super, Hidden House by se nám asi jinak hledal těžko (Hidden House znamená v angličtině Schovaný dům).

 Prostředí hostelu bylo super (praktické info v článku dole), s palmami a houpacími sítěmi. Dostavil se hlad, tak jsme jen odložili baťohy a vyrazili na pláž. Voda byla modrá a písek béžový, ale i přesto bylo prvním bodem programu nasycení našich žaludků a ne koupačka. Verča s Pepou si dali ceviche.

Ceviche - specialita přímořských oblastí Latinské Ameriky (syrové rybí maso –tuňák, žralok, ledovka…- se nakrájí na malé kousky a marinuje několik hodin v citronové šťávě, poté se smíchá s cibulí a chilli papričkami).

 My jsme dali přednost klasice (steak a hranolky ) – ekvádorské jídlo se nám začíná ve Ventanas pomalu a jistě přejídat – tedy spíš už se nám dávno přejedlo ;)).

A poté už nás čekala ta koupačka. Sluníčku se nějak nechtělo, bylo pod mrakem, ale nám to ani trochu nevadilo. Vlny začaly po chvíli dosahovat slušné velikosti konkurující těm v Canoa, skákání do nich a přes ně nás zahřálo dostatečně. Přišlo na řadu i frisbee, ovšem místní psi se rozhodli nám v házení zabránit (i když se je Dan snažil naučit aportovat – to naše frisbee stálo 4 díry). Přesunuli jsme se s frisbee tedy do vln a to už hafany částečně zastavilo. Odpoledne jsme si obzvláštnili procházkou po pláži a klasickým bebidem – výtečným ovocným koktejlem. Tentokrát to u nás vyhrála naranjilla (v češtině Solanum quitoense ;)) – lilkovitá rostlina vypadající jako rajče a po rozkrojení jako velký angrešt. Plod jako takový jsme nikdy nejedli, šťáva z něj je ale výborná – něco mezi chutí angreštu a kiwi. 

„Vše, co sníte – 5,25 USD“ – stálo na tabuli u místní mexické restaurace. Verča byla rok v Mexiku a mexické jídlo miluje, hned se tedy šla zeptat, co mají v nabídce. Uspokojilo ji to a na večeři už se ládovali mexickými pochutinami. Dan do toho šel s nimi, mně po vydatném obědě stačil jen toast a občasné nenápadné koštování nachos a tacos nebo jak se to všechno jmenuje ;). Majitel restaurace byl Američan. Verče s Pepou na jejich přání namíchal extra silnou chili omáčku. Jakože fakt extra. Já ochutnala jen špičkou jazyka. Extra silná!!! A oni si ji dávali do každého jídla. Pepa se potil tak, jako za celý den na ostrém sluníčku ne ;). Výsledkem večeře byli tři dokonale přejezení jedinci a já. Ale prý to stálo za to ;). Uličky Montaňity bývají večer zaplněné turisty i místními, všude hraje hudba a všudypřítomné bary a restaurace lákají klienty rozličnými nápoji a pokrmy.  Večer jsme ještě využili posezení v našem Hidden House s Cuba a s Libre a s chifles (smažené banánové lupínky – nikoli z banánu na jídlo, který známe my, ale ze zelenějších „verde“).

Další den ráno nás čekal přesun do další destinace – Puerto Lopez, autobusem asi hodinu a půl vzdálené od Montaňity. Puerto Lopez je rybářské městečko (cca 16.000 obyvatel) a je také centrem národního parku Machalilla, který jsme měli v plánu částečně prozkoumat. Po ubytování (na zastávce nás odchytl zaměstnanec onoho národního parku ochotně odpovídající na naše dotazy – zavedl nás k levnému hostelu kousíček od centra a zároveň nám dal tipy na návštěvu parku Machalilla) a nákupu jídla jsme vyrazili na pláž Los Frailes, která je součástí národního parku. Od centra města to bylo autem zhruba 15 minut. Vzhledem k tomu, že se jedná o součást národního parku (od roku 1979, od té doby se na pláž platil vstup, který byl zrušen teprve před pár lety současným prezidentem Rafaelem Correou), je nutná registrace při vstupu do parku a prohlídka. Na pláž si nesmíte brát cigarety, alkohol ani žádné plechovky – potenciální odpad. Nutno říci, že nás kontroloval asi 80letý pán, který se nám pořád omlouval, že nás musí zkontrolovat a ve výsledku nám jen otevřel batoh, viděl ručník na vrchu a batoh zase zavřel. Samotná pláž je skutečně nádherná. Voda neuvěřitelně čistá, písek jemný a světlý a lidí poskrovnu (vzhledem k tomu, že ještě nezačala sezóna velryb, která je v Puertu Lopéz od konce června). 

Po dlouhotrvající osvěžující koupačce jsme se vydali na menší procházku na vyhlídku na skále nad pláží, ze které byl vidět širý oceán a další dvě pláže spadající do národního parku. Nádhera! Tisíckrát chvála Pánu za tyto skvosty!

Večer jsme pak vyrazili na průzkum městečka Puerto Lopez, které ovšem (i přes to, že byl pátek večer) moc nežilo. Kromě pár místních a pár ojedinělých turistů jsme procházeli uličkami města sami. Charakter města byl zcela jiný, než ten v Montaňitě. Puerto Lopez nežije turismem (až na hlavní ulici u pláže), ale rybařením (k večeři jsme si taky dali špagety s kamaronami, chobotnici a znovu ceviche; jen Dan zůstal věrný steaku a hranolkám ;)), jak jsme se přesvědčili další ráno. Již tradičně jsme si totiž s Danem nastavili budík na relativně ranní hodinu (i když tentokrát jsme východ slunce již nestihli;)) a vyrazili jsme na ranní běh po pláži. Pláž byla plná rybářských lodiček vracejících se po celonočním rybolovu. Nejvíce nás fascinovali fregaty (v češtině fregatka), ptáci dělající nálety (doslova) na rybáře přenášející čerstvě nalovené ryby v přepravkách z lodě do náklaďáku. 

Nedá se to popsat, nejlépe bude zhlédnout to na vlastní oči TADY ;).

Po proběhnutí pod křídly fregat jsme se ještě stavili na místním rybím trhu, kde bylo všechno – od žraloka, chobotnice, krabů, krevet po ryby nezapamatovatelných jmen ;).

V 9:20 už jsme stáli osprchovaní a připravení před naším hostelem - čekající na našeho průvodce. Čekal nás totiž celodenní výlet na Isla de la Plata - ony dlouho očekávané Galapágy pro chudé (tamní fauna je totiž zčásti stejná jako na Galapágách). V přístavu jsme se nalodili na motorový člun (možná lépe motorovou jachtu) a čekala nás zhruba 80 minutová jízda Pacifikem. První minuty byly velice vzrušující, v posledních 60 minut jsme už ale jen křečovitě svírali okraj lodě, dívali se po směru jízdy a toužebně vyhlíželi pevninu. 

Zatím ale nikdo nezvracel. Při přistání na ostrově nám byl nabídnut banán a banánová buchta. Banán byl přijat, buchtu jsem musela odmítnout dokonce i já, neboť můj žaludek se na to jaksi necítil. Nutno podotknout, že oceán nebyl nikterak hodně rozbouřený, ale klidný rozhodně taky nebyl. A co teprve zpáteční cesta… (k tomu ale později ;)). Před vystoupením na břeh jsme ještě chvíli sledovali velké mořské želvy plující pod hladinou (občas některá vykoukla), ne tak velké jako ty suchozemské na Galapágách, ale zase o dost větší, než jaké známe ze ZOO – největší z nich měla zhruba 1 metr.

A pak už jsme konečně stanuli na pevnině ;).

Isla de la plata – ve španělštině Stříbrný ostrov, v ekvádorské španělštině Ostrov peněz – je také součástí národního parku Machalilla a nachází se 38 kilometrů od pobřeží městečka Puerto Lopez (provincie Manabí) v Tichém oceánu.  Ve 14. století se prý slavný pirát (pirát z vůle královny) Francis Drake vylodil na tomto ostrově a uschoval tam poklad. I přes všemožné pokusy poklad najít nebyl dle legendy poklad nikdy objeven a na ostrově se stále nachází ;). Odtud název Ostrov peněz. Další výklad názvu ostrova pochází od trusu ptáka Piquero de patas azules - Tereje modronohého. Trus má totiž čistě bílou barvu a při slunečním svitu z dálky září a vypadá jako stříbro. Terej modronohý se na ostrově vyskytuje v hojném počtu, proto i trusu zde najdete hodně – proto název Stříbrný ostrov ;).

Čekala nás procházka ostrovem. I přes to, že by teoreticky mělo teprve začínat období sucha, byl už ted ostrov skoro celý vysušený a po zeleni téměř ani vidu. „Z důvodu fenoménu El Niňo nám letos během období dešťů vůbec nepršelo,“ vysvětluje nám Pablo, náš průvodce.

Fenomén El Niňo – Jedná se o zeslabení studeného oceánského Peruánského proudu (též Humboldtův proud) a s tím související oteplení tamních vod. Tato událost nastávala obvykle kolem Vánoc a proto byla rybáři nazvána El Niño Jesus, což česky znamená Ježíšek. Dnes se setkáváme výhradně s výrazem El Niño. (wikipedie ;)).

Dan skvěle sladěný s Terejem modronožkou - na zcela suchém ostrově

Primární zajímavostí na samotném ostrově byl již zmíněný Terej modronohý. Tento pták je velice zajímavý a to nejen kvůli svým modrým nohám. S modrými nohami se ale nerodí – modrají mu prý až díky potravě – sardinkám. Terej totiž nejí nic jiného než čerstvé sardinky. V sardinkách je speciální modré barvivo, které se mu usazuje v nohách. Zajímavé je, že jsem toto vysvětlení nikde jinde nenašla, říkal nám jej pouze náš milý průvodce. Otázka tedy zní, co je na tom pravdy?;)

Samička Tereje si vždy vybírá mladšího partnera - aby byl aktivní a dokázal dostatečně krmit ji a jejich mláďata. I proto mívá samička tmavší nohy než sameček (za svého života snědla víc sardinek než sameček ;)).

Další zajímavostí ostrova jsou již zmíněné fregatky. Samice jsou černé s bílou hrudí, samečci celí černí. Jen vak na hrdle, který v období námluv nafukují, mají samečci červený. Čím větší lalok mají, tím víc atraktivní prý pro samičky jsou. Vábí je k sobě tlučením zobáku o svůj nafouknutý vak (při boji samců o jednu samičku hrozí nebezpečí propíchnutí vaku – pro samečka to znamená smrt). Potkali jsme pár skutečně sexy jedinců. 

Tento Terej má u samiček rozhodně šanci ;-)

Vedle těchto dvou druhů ptáků žijí na ostrově ještě Terej červenonohý a albatros. Albatrosy jsme bohužel neviděli, jelikož část ostrova, kde žijí, je pro turisty uzavřená (z důvodu jejich vymírání). Po znovunastoupení na loď jsme přejeli na druhou stranu ostrova, kde jsme dostali sendviče, kus ananasu a kus melounu a chvíli z lodi sledovali barevné rybky.

Poté nám byly rozdány šnorchly, abychom si podmořský svět mohli prohlédnout z větší blízkosti. My s Danem jsme šnorchlovali poprvé. Byla to nádhera. Připadala jsem si jak ve filmu Hledá se Nemo, tolik barev a druhů!;) Dokonce i chobotnici jsme viděli. 

Cesta zpátky do Puerta Lopez trvala déle než cesta tam, asi 2 hodiny. Důvodem bylo hledání velryb. A vyplatilo se – velryby jsme viděli. Tedy alespoň jejich ocasy. Bohužel pro nás se ale začalo bouřit moře a zastavení motoru při pozorování velryb a tím zanechání naší lodi zcela napospas obřím vlnám se našim žaludkům příliš nelíbilo. I proto naše fotky velryb za mnoho nestojí. Ale ocas jsme zachytili ;).

Nicméně přežili jsme, foťák, my i velryby, jen ten sendvič s tuňákem musel přes palubu. I proto jsme ale možná viděli tolik velryb, jak nadhodila naše průvodkyně, to ten tuňák je přilákal ;). Pevnou zem jsme přivítali s obrovskou úlevou ;).

Sobotní večer jsme věnovali kartám a odpočinku. A v neděli po ranní mši svaté a snídani jsme se rozloučili s Verčou a Pepou (ti zamířili přes městečko Canoa do Quita) a vydali se zpět do našeho ekvádorského domova.

Tož toliko k našemu dalšímu pacifickému dobrodružství. Bylo to super, Ekvádor je skutečně krásná země. Ale to Čechy taky jsou;).

Myslíme na vás! Prosíme o modlitby a přejeme parádní léto!

IDS+

A ještě praktické info pro případné zájemce o ekvádorskou dovolenou ;):

UBYTOVÁNÍ:

Montaňita  - Hidden House – 5 USD/noc - za nás pět hvězdiček, krásné prostředí (až na brouky a hmyz)

Puerto Lopez – Hostel Dannita – 7 USD, rodinný fajný hotel

DOPRAVA:

- tam - Ventanas - Guayaquil (5 USD/2 osoby), Guayaquil - Montaňita (12 USD/2 osoby)

- přejezd - Montaňita - Puerto Lopez (5 USD/2 osoby)

- zpět - Puerto Lopez - Guayaquil (11 USD/2 osoby), Guayaquil - Ventanas (5 USD/2 osoby)

CELODENNÍ VÝLET NA ISLA DE LA PLATA:

- 35 USD i s předchozím výletem na Los Frailes; v ceně: doprava, vstup do parku, jídlo, průvodce