Čas letí a my s ním - aneb náš poslední den v Nadaci

Dnešní den je velký den. Slavíme roční výročí manželství (uau) a zároveň prožíváme náš poslední den v Nadaci. Jak asi tušíte, není mnoho času nazbyt, dnes to tedy nebude žádné dlouhé počtení.  

Devět měsíců naší svatební cesty, jak s oblibou s Danem říkáme. Zjistili jsme, že by nám to v manželství mohlo fungovat (;-)). Byl to úžasný start naší společné cesty životem, který nás spojuje a bude spojovat už napořád. Potkali jsme spoustu skvělých lidí (hlavně dětí), kteří nám dali nahlédnout do svých životů, těžkostí i radostí. Poznali jsme jinou kulturu, tak moc rozdílnou od té naší evropské. Kulturu usměvavých a otevřených lidí, kteří i přes to málo co mají, rádi dávají (i kdyby to měl být jen úsměv). Ekvádorská kultura má samozřejmě i své stinné stránky, ale o nich se teď nehodí psát, snad jindy. Upevnil se náš vztah a troufám si říct i víra v našeho Pána, který byl po celou dobu znatelně s námi. A snad jsme i zanechali stopu v srdcích (i žaludcích ;-)) těchto ekvádorských dětí, které budou mít v našem srdci místo už navždy.

Moc děkujeme všem, kteří byli po celou dobu s námi. Ať už v myšlenkách, modlitbách či skrze náš blog. I vám patří díky za vše, co se zde podařilo vykonat. Děkujeme našim rodičům, sourozencům, babičkám a dědovi, otci Pavlovi, kamarádům i vám ostatním, kteří nás celou dobu podporovali. 

Prosíme vás, abyste v modlitbách nepřestávali. Zítra nám totiž začíná další dobrodružství - vyrážíme objevovat krásy Latinské Ameriky, namířeno máme až na samotný jižní cíp jihoamerického kontinentu. 

Ještě jednou veliké díky vám všem. A v listopadu NA VIDĚNOU v české kotlině ;-).

IDS+