Paradise u Pacifiku – CANOA

Ventanas je fajn. Akorát je tu prach, hluk, špína, horko a nedá se tu nikde koupat (krom špinavého teplého bazénu v centru města). Využili jsme toho, že provoz nadace je v dubnu omezen jen na obědy a občasné odpolední kurzy a vzali jsme si 2 dny volna. Cíl byl jasný – oceán.

Už samotná cesta byla ekvádorským dobrodružstvím. Na konci článku je popsána se zdůrazněním na zdejší "jízdní řády", "pravidelnost" a "spolehlivost". Teď už ale k věci.

Na výběr fotek se můžete podívat na RAJČETI.

Canoa - malé rybářské městečko v regionu Manabi, kousek od nejsevernějšího ekvádorského regionu Esmeraldas. Již název napoví, Esmeraldas je nejzelenější region Ekvádoru. A taky prý nejčernější (nazývají ho tak kvůli černošskému obyvatelstvu, které v Esmeraldas žije od 16. století – loď s otroky tenkrát ztroskotala u esmeraldského pobřeží). Proto i cesta do Canoa vedla nádhernou zelenou krajinou.

Pláž - úchvatná, písek tmavší, vlny až dvoumetrové. 

Pláž je plná palmových chýší s prověšenými hamakami (houpacími sítěmi), reggae hudbou a (nejen) ovocnými koktejly.

Naše pravidelná dávka výborných ovocných koktejlů.

Na pláži bylo též sportovní vyžití. Neodolali jsme.

Frisbee večery při západu slunce.

Slackline s tou nejpříjemnější dopadovou plochou.

Surf (spíš pokus o něj ;))

Nesmím zapomenout zmínit náš tradiční ranní předsnídaňový běh (tentokrát to bylo až v půl sedmé ráno), kdy je pláž nejkrásnější, příroda se probouzí, rybáří vyráží "lovit" a všechno je tak nějak čerstvější.

Oba dva večery jsme po sprše a vydatné večeři trávili v našem oblíbeném baru u piva a karet.

Je tam prostě krásně!

Teď něco praktičtějšího:

UBYTOVÁNÍ:

Ubytování se dá v Canoa sehnat levně, s námi byla štěstena - hned první hotel, kde jsme se ptali, chtěl 6 USD/osoba/noc.

Hostal Del Valle - minuta chůze od pláže.

DOPRAVA

- tam - Ventanas - Santo Domingo (10 USD/2 osoby), Santo Domingo - Pedernales (8,50 USD/2 osoby), Pedernales - Canoa (6 USD/2 osoby)

- zpět - Canoa - Santo Domingo (10 USD/2 osoby - poštěstilo se nám jet s jedním zájezdem), Santo Domingo - Ventanas (7 USD/2 osoby)

A teď k popisu cesty:

Jak jsme zmínili, už samotná cesta byla pravým ekvádorským dobrodružstvím. Ptali jsme se 5 lidí a získali jsme 3 možnosti, jak se do Canoa dostat. Nakonec jsme se rozhodli jet do Santo Dominga a odtamtud již na místo. „Jó, do Santo Dominga teď autobusy nejezdí. Nějak to teď objíždí. Ale zkuste se zeptat támhle.“ „Ale jó, tamhle z té zastávky autobusy do Santo Dominga jedou. Jezdí pořád.“ „Chceme jet přes noc, kolem jedenácté večer tedy něco pojede?“ ptali jsme se.  „Né, to teda né, tak do sedmi večer třeba.“ „Ale ano, tak do jedné do rána autobusy jezdí, celkem často.“ „Jak často? Jsou někde nějaké jízdní řády?“ znovu jsme se ptali my. „Né, to né.“

Každopádně jsme sbaleni stepovali v půl dvanácté v noci na oné zastávce, kde prý do Santo Dominga jezdí autobusy až do jedné do rána. A čekali jsme. Byla půlnoc. Do té doby zastavil jen jeden autobus (autobusy jinak i přes naše okázálé mávání projížděly a nestavily), kam nastoupili 3 chlapci, kteří s námi jako jediní na zastávce čekali. Do Santo Dominga prý nejede. Ať si ještě počkáme. Bylo půl jedné, vidíme reflektory blížícího se autobusu. Stojíme a zuřivě máváme. Autobus staví. Skvělé! Prý tam jede. Jen nemá místo. Dana si tedy usadil na schody a mě vedle sebe. Bohu díky. Autobusy prý nestavily, protože jsou plné. A kdyžtak je prý třeba říct, že chceme do Quita a ne do Santa Dominga. Protože ti, co jedou až do Quita, se jim vyplatí víc (platí víc). No prostě Ekvádor.

Za necelé tři hodiny kodrcání jsme na místě. Autobusák si řekl o 10 dolarů a vyhodil nás u silnice s tím, že nádraží je pěšky pár minut tímhle směrem. Cesta byla jasná, na levé straně už jsme viděli areál, museli jsme ho jen obejít. Byly skoro tři hodiny ráno. Zastavil u nás taxík. „Nasedněte, svezu vás na nádraží. Je to tu nebezpečné,“ říká. Nechtěli jsme zbytečně platit, když bylo nádraží co by kamenem dohodil, tak jsme poděkovali a šli dál. Nicméně taxikář na nás volal. „Tamhle na tom rohu jsou zloději a banditi. V noci tu přepadávají. Nasedněte tedy, svezu vás zadarmo.“ Díky svatému Kryštofovi, patronovi poutníků, kterého jsme prosili o přímluvu. A díky za takové lidi.

„Přímý autobus do Canoa nejede (i když nám bylo řečeno, že určitě ano). Nejdřív musíte do Pedernales. Autobus tam jede ve 3 - za 10 minut,“ říká nám paní pokladní, lístky tedy kupujeme a vydáváme se na zastávku. Šťastni, že tentokrát nebudeme muset tak dlouho čekat. Jenomže cože. Tři hodiny dávno pominuly, ručička na hodinkách již ukazuje 4 hodiny ráno. A autobus nikde. „Já už tu čekám od jedenácti,“ povídá nám jeden chlapec, který prý taky jede do Pedernales. Od 11!!!!!!! Před půl pátou se vydáváme poptat ke kase, co to má znamenat. Chtěli jsme zažádat o vrácení peněz a vyrazit směr Esmeraldas (kam jezdily autobusy každou chvíli) na jinou pláž, kterou jsme měli vyhlídnutou – Mompiche. „Slečno, nebojte, oni nám usnuli řidiči, ale teď na půl pátou už je autobusák připraven.“ No comment. Ale v autobuse sedíme a do Canoa míříme. Tak je to fajn. V půl osmé jsme byli v Pedernales, přestup do Canoa byl kupodivu rychlý a bezproblémový, takže v půl desáté už vystupujeme ve vesničce Canoa. Toliko k cestě. Cesta zpět již proběhla o poznání klidněji, přesněji a rychleji ;).

Tož tak. Ekvádoru zdar! Zůstaňte s námi, ať se daří! ;)