Semana 22, 23 a 24 - malování, koupačka, škola, inaugurace, postel a mládež

Fotky z těchto tří týdnů si můžete prohlédnout ZDE.

Amigos, buenas tardes do české kotliny,

ano, počítáte správně, již jsou to tři týdny, co jsme o sobě na této stránce nedali vědět. Snad jste na nás nezapomněli! Proto vám dáváme tip – staňte se fanoušky stránky naší nadace Fu Shen Fu (snad už jimi ale jste!) na facebooku a sledujte naše aktivity pravidelně. Občas je překládáme i do češtiny ;). České krátké zprávy o našich aktivitách jsou i na českých stránkách ekvádorské nadace Fu Shen Fu nebo na stránkách českého sdružení Para Niňos de Ecuador. Nic z toho ale samozřejmě nepředčí naši unikátní ekvádorskou aventuru, proto zkrátka zůsťaňte především s námi.

:-D

Tuto středu to bude přesně 6 měsíců, co jsme se vydali z „tepla“ domova do neznáma. Nelitujeme. A teplo je rozhodně větší tady než doma ;).

Čili – novinky z uplynulých třech květnových týdnů? Pohodlně se usaďte a ponořte se s námi do světa na rovníku.

Začala škola. Oficiálně měla začít 4. května. Nikoli ale všem. V pondělí začali páťáci a šesťáci, v úterý čtvrťáci, ve středu třeťáci a druháci a ve čtvrtek prvňáci. Nebo naopak. To není podstatné. Zajímavé je to, proč začínat takto? Nevím. Nejspíš z různých byrokratických důvodů. V pondělí jsme byly se sociální asistentkou Rosou navštívit jednu školu, kam by měla přejít velká část našich dětí (jelikož školu, kam chodily, zavřeli). Vrata byla zavřená, před nimi ale stál dav rozzuřených matek bušících na dveře a dožadující se pozornosti. Logicky – některé z nich už tam stály pár hodin. Prý chtějí jen zapsat své děti. Dovnitř je ale nikdo nepustil, jediný, kdo něco ví, je prý pan ředitel a ten je na poradě. Zajímavé. O zvláštnosti školského systému bych mohla povídat dál (jak je například možné, že máme v nadaci šesťáky, kteří neumí číst, nebo že po 8 letech angličtiny na škole neumí místní mládežnící anglicky ani pozdravit?), nechme si to ale na samostatný článek. Na začátku školního roku jsme také dětem koupili a rozdali školní pomůcky (z velké části jsme použili věci z kontejneru, který dorazil od poláků z Houstonu).

Slavnostní otevření cyber a knihovny. To probíhalo okázale. Přítomni byli i dva kameramani z místní televize a jeden novinář. Prezident nadace Norberto slavnostně přestřihl pásku v barvě ekvádorské vlajky a mohlo se slavit;).

Cyber (4 počítače s přístupem k internetu v dolní místnosti s knihovnou) je od slavnostního otevření využívána více než hojně, mládežníci ji mohou využívat na konzultaci domácích úkolů (vše ostatní je zakázáno – Facebook Dan dokonce musel zablokovat) denně od 10:00 do 18:00 (od pondělí do pátku). Nicméně chvíli trvalo, než pochopili, že se „otevírací doba“ bude dodržovat. Zpočátku přicházeli již kolem osmé ráno nebo naopak i po osmé večer. Tak jsme museli přitlačit. A pomalu ale jistě se nám to začíná ustalovat. Máme tu mládežníky, kteří předtím s počítačem nikdy nepracovali, tudíž občas strávíme velkou část dopoledne vysvětlováním, kopírováním, tiskem nebo pomáháním s úkoly z angličtiny. Menší děti můžou konzultovat domácí úkoly s námi – ve všední dny od 15:00 do 17:00, kdy je čas na doučování.

Malování. Skupina živého růžence z Frýdku nám poslala 4 000 Kč. Ještě jednou moc děkujeme. Začali jsme tím, že jsme koupili barvy na vymalování čistých (spíše prázdných než čistých) stěn dolní jídelny. Přes projektor jsme si promítli různou ekvádorskou zvířenu, obkreslili a pak si pozvali mládežníky na pomoc s vybarvováním. Práce ještě není hotová, ale zatím se daří. 

Za dar od skupiny Frýdečáků jsme dále nakoupili školní boty pro Rafiho (kterýžto boty neměl, zároveň ale není adoptovaný, tudíž jsme mu boty nemohli koupit za peníze nadace; profil chlapce Rafaela a možnost pomoci si můžete prohlédnout zde), atlas světa do naší knihovny a okap. Zbytek peněz si šetříme na srpnové překvapení, budeme informovat.

Bazén. V tomto týdnu měla narozeniny sekretářka nadace – seňora Yoya. S dětmi jsme ji namalovali a zazpívali a ona nás za to všechny vzala do bazénu. To je vždycky radosti!

Škola lídrů. Klasická páteční „spolča“ byla teď v posledních 2 týdnech ve znamení příprav na úterní  opožděnou oslavu všech maminek. Mládežníci si připravují různá vystoupení – tanec, básně, divadlo či zpěv. S námi nacvičují divadlo a písničku s kytarou, ve volných večerech se tedy scházíme a trénujeme.

V minulém týdnu jsme byli předávat jedné z našich rodin postel. Rodina s pěti dětmi žila v jedné malé místnosti s jednou postelí a jednou matrací u nohou postele.  Na posteli spali 4 děti s maminkou. Postel je též darem od již zmíněných polských dárců z Houstonu.

Okap. V minulém článku jsme psali, že polevují dešťě. Hned tu noc, kdy byl článek zveřejněn, pršelo více než vydatně. Boj s vodou tedy pokračuje. Dan namontoval okap.

Nic dalšího zvláštního a nového mě nenapadá, pokračujeme s návštěvami rodin, aktualizací kartotéky a administrací stránek, s doučováním dětí a pomáhání na oběděch, výukou angličtiny a kytary.

 A pár perliček na závěr:

Zážitek ještě z Quita – já, Dan a Martyna (bývalá polská dobrovolnice) jsme procházeli kolem jedné rodiny s plačímí děckem: „Nebreč nebo si tě odnese Gringo (ekvádorský název pro Američana – říkají tak ale všem bělochům)“. A další povídal při pohledu na nás 3 svému kamarádovi: „Tak tohle, tohle je Amerika!“

Máme tu Ventanas nočního hlídače, který objíždí městečko na své skládačce a píská na píšťalku. Nemá obušek ani pistoli. Ale obrovskou mačetu.

Pojem „noční klid“ sem ještě nedošel. Pátky a soboty tu bývá hlasitá hudba slyšet až do čtvrté hodiny ranní. Místní se řídí heslem: „Čím větší  humbuk, tím lepší párty“. Kdyby měli alespoň vkus. Jenže tady neznají jinou hudbu než reggaeton.

Mňo. Toliko k dnešnímu zpravodajství z uplynulých tří týdnů. Těšíte se na další novinky? To si budete muset další dva či tři týdny počkat J.

Mějte se tam za oceánem krásně. Věřte, že na vás myslíme. Studentům hodně štěstí na zkouškové období (mému bratru Davidovi vzkazuji, ať ty státnice kouká udělat) a pracujícím hodně nervů, ať práce rychle utíká.

Zůstaňte s námi, v modlitbě

IDS+