Týden 12 a 13 - knihovna, nátěr, seriál se svatými a prááázdniny

Na fotky z těchto dvou týdnu se můžete podívat ZDE.

4. měsíc služby, 7. měsíc v manželství. Kdo by si byl pomyslel, že to takto poletí :).

V posledním únorovém týdnu probíhaly aktivity poklidně a dle klasického harmonogram. Za zmínku nicméně pár věcí stojí.

Hledáme dobrovolníky (viz předchozí novinka).

Potok - v minulém článku jsme nezmínili, jak moc tu stoupla během dešťů hladina potoka přímo pod naší nadací. Přikládáme fotku stavu před a po!

Před.

Po.

Knihovna – zatím je ještě stále v rozpracované fázi, máme v plánu vytvořit databázi všech knih, nastavit pravidla půjčování knih mládeži i do domu a rozšířit portfolio (poptáváním se v knihkupectví, v domácnostech či v domě kultury místní provincie) i knihovnu jako takovou (fyzicky). Děti ale i tak knihy již ocenily, prim tu hrají encyklopedie zvířat a komiksy (i když jich – stejně jako pohádek – bohužel zatím moc nemáme).

Dilady fascinovaná originální ještěrkou ;)

Škola lídrů a seriál se svatými – naší mládeži jsme se rozhodli během postní doby představit každý týden jednoho svatého – důležitého pro ně, nadaci či Ekvádor. Začali jsme obligátně San José Freinademetzem – patronem nadace Fu shen fu. Na konci postní doby pak uděláme vědomostní soutěž s otázkami z jejich života – výherci pak s námi vyrazí do bazénu. Snad to pro ně bude dostatečná motivace :).

Nátěr – tak máme vymalováno. Zatím tedy jen jídelnu dětí. Za peníze od jedné polské školy jsme koupili barvy a zaplatili pracovní sílu ("profesionální" - nicméně při sledování jejich práce jsme se shodli, že příště už si budeme malovat zásadně sam ;)). My jen dohlíželi a poté už jen odklízeli katastrofy (zatím je spodek natřen jen světle meruňkovou barvou, na programu je ještě vymalování zvířat, džungle a uvidíme, čeho ještě. To už si ale uděláme sami). 

PRÁZDNINY – v neděli prvního březnového dne nás čekala příprava na následující první prázdninový týden. Nápisy, program, harmonogram celého týdne, prezentace, materiál. Prázdniny jsou měsíční a děti k nám chodí každý všední den dopoledne i odpoledne. Dopoledne sportujeme, máme k dispozici hříště, tak hrajeme fotbal, frisbee, tenis nebo skáčeme přes švihadlo. Odpoledne jsou vědomostní a tvořivá. Každý den věnujeme jinému kontinentu - první den to byla Jižní Amerika - zaměřili jsme se na zvířata amazonské džungle. V první půl hodině jsme měli připravenou prezentaci - největší úspěch mělo video anakondy nebo video "Jak Dan lovil v džungli piraně" ;). 

V druhé části odpoledne jsme pak vybarvovali a polepovali anakondu, jaguára, tukana a opici.

Druhý den jsme věnovali Austrálii - z modelíny jsme modelovali koalu, klokana nebo žraloka.

Třetí den jsme vyrazili na černý kontinent - představili jsme si africké kmeny a zaměřili se na jejich ozdoby. Na otázku "Proč nosí africké ženy z kmene Mursí talíře ve spodním rtu?" byla nejlepší odpověď: "Protože moc mluvily." Teď nám to dobře slouží - děti se bojí, že taky dostanou takový talířek, budou-li moc mluvit ;).

Čtvrtý den jsme se přesunuli do Evropy. Dozvěděli jsme se něco o některých evropských státech, o sněhu i o tamních zvířatech. Nakonec jsme kreslili obrázky dětem z jedné polské farnosti v Německu, která naší nadaci každoročně podporuje. Děkujeme!

A v pátek dopoledne se děti konečně dočkaly - vyrazili jsme do bazénu. To bylo radosti!

Odpoledne nás čekala rozlučka s dobrovolnicí Martynou, která v nadaci pomáhala již přes 9 měsíců a jejíž čas zde se již naplnil. Hrálo se, tančilo, loučilo.

Kontejner - Už jsme nedoufali. Ale stalo se. Slibovaný kontejner z USA, který měl dorazit již před rokem a půl, konečně stanul před dveřmi nadace. Všechno se neskutečně protáhlo kvůli všem možným i nemožným poplatkům, které po nás za kontejner chtěli v přístavu v Guayaquil. Mám trochu pochyby, zda se za poplatky nezaplatilo víc, než jaká je hodnota obsahu kontejneru, ale co už. Dorazil a s ním i oblečení pro děti, spousta hraček, matrace, postele, počítače, pastelky či hrnce. Za zmínku ještě stojí to, za jakých okolností dorazil. Z přístavu nám volali, ať jsme připraveni v pátek mezi půl dvanáctou v noci a půlnocí (dřív to prý nešlo). Tak jsme byli připraveni venku před nadací, my tři dobrovolnicí, Yoya, její manžel Norbert a dalších 15 lidí - kuchařky a nějací lídeři. Ale co se nestalo. Bylo půl jedné, kontejner nikde. Jedna, kontejner nikde (problém byl v tom, že jsme neměli číslo na řidiče). Vzali jsme karty a frisbee a krátili jsme si chvíli (čekajíce venku u silnice). V půl druhé ráno už jsem byla jednak velmi unavená a druhak mi bylo poněkud trapně sledujíce třináctileté lídry pospávajíce na betonových rantlech. Řekli jsme tedy Yoye, ať pustů domů děcka a že my půjdeme čekat dovnitř (spát a že až zavolají, tak se na to vrhneme). Její verdikt byl počkat do dvou. Sohlasili jsme, ve dvě jsme jsme to tedy rozpustili, dali si sprchu a šli zalehnout. A hle - telefon. Yoya volala, že kontejner dorazí za 10 minut! V půl třetí ráno tedy kontejner skutečně dorazil! :-) Toliko mimo jiné k ekvádorské neschopnosti domluvy a efektivního využití času ;).

V sobotu bylo ve znamení vykládání, vybalování a spisování zásob z kontejneru. A večer jsme měli good-bye party s Martynou. Nechybělo ani pivo či karaoke ;).

Rýžové pole a kakaové boby - v neděli jsme byli pozvaní na návštěvu k seňoře Rositě - "sociální pracovnici" nadace, se kterou absolvujeme návštěvy rodin. Jeli jsme autem asi čtvrt hodiny za město. Po cestě jsme potkali policajty. "Kdyby něco, tak jim řekněte, že jsme tu na misiích," sykla na nás řidička taxi, která nás vezla. Snažila jsem se z ní dostat, proč by jim vadilo, že jedeme na návštěvu. Prý vadilo. Zvláštní :). Seňora Rosita žije s rodinou na neuvěřitelně klidném místě. S manželem mají kakaovníky, lány rýže, banány, kukuřici, manga a chovají prase a kuřata.

Manžel seňory Rosy přebírá kakaové boby a nechává je usušit na slunku.

Já s rýžovým polem (o pěstování rýže někdy příště ;)).

Toliko k našim zážitkům, amigos. Přejeme Vám požehnanou dobu postní, ať se vám daří! A zůstaňte s námi! 

IDS+