Týden 25, 26 a 27 – Fiesta, hodnoty a Češi. A Žužík!
Rodino, kamarádi, známí i neznámí, zkrátka všechny dobré duše, co občas brouzdají po ekvádorské aventuře. Přijměte naši omluvu. Nezapomněli jsme na vás (a doufáme, že ani vy na nás). Jen zkrátka poslední týdny se toho sešlo opravdu hodně. A neděle, které v jiných případech zčásti využíváme na psaní reportů tohoto typu, jsme měli jaksi prošpikované jinými aktivitami. Takže, pohodlně se usaďte, dejte si kafe (nejlépe z Ekvádoru) a banán (odkud jinud než z Ekvádoru) a ponořte se do čtení.
Na fotky z těchto tří týdnů se můžete podívat ZDE.
Poslední květnový týden byl ve znamení Dne matek, který jsme v nadaci slavili v úterý 26. května (tento den se Den matek slaví v Polsku, náš zakladatel je Polák, tudíž se tato tradice drží i v nadaci). Program měli na starosti primárně mládežníci. V praxi to znamenalo, že jsme jim s tím pomáhali my – s jednou skupinkou jsme trénovali scénku,
s další píseň (zde je třeba zmínit nepulikovatelnost tohoto vystoupení, nejedna osoba se sluchem hudebním by totiž mohla přijít k újmě ;) – já jsem mládežníky doprovázela na kytaru, oni zpívali – ale tak jak Ekvádorci umí skvěle tančit, tak zkrátka neumí zpívat ;) – píseň to ale byla pěkná a pro všechny maminky zpívaná s láskou, tudíž to je to nejdůležitější), další skupinka chodila do nadace trénovat taneční vystoupení.
Kytarově jsem doprovázela i píseň sekretářky seňory Yoyi a s Danem jsme dále připravovali videopřání našich dětí jejich maminkám, to též za shlédnutí stojí. Fiesta proběhla v duchu všech ekvádorských fiest – s více jak půlhodinovým zpožděním, se spoustou povídání, tleskání a též se volila „Symbolická maminka nadace“, jejíž volba se neobešla bez manekýnských průvodů s máváním a posíláním pusinek do publika.
Na konci přišlo občerstvení (občas si myslím, že většina účastníků fiest se účastní primárně kvůli zmíněnému občerstvení) – sedviče a kola. Na konci jsme zůstali jen my – dobrovolníci, seňora Yoya, seňor Norberto a spoustu odpadků. Klasika ;). Ale obecně můžu říct, že se fiesta líbila a maminky odcházely domů obohacené kulturním programem, diplomem „nejlepší mámy“ od svých ratolestí a sendvičem.
V dalších dnech posledního květnového týdne jsme pokračovali v klasických aktivitách. Dan se mimoto vrhnul na zhotovení kanálu pro odvod dešťové vody stékající ze střechy sousedícího kostela. Během páteční školy lídrů jsme se bavili o hodnotách. Navrhli jsme s Danem, že aby se mládežníci více zapojili do pátečních programů, mohli bychom je rozdělit do skupinek a každá skupinka by co týden prezentovala svoje téma. Tak se také stalo, mládežníci dostali po dvojicích po jedné hodnotě (zodpovědnost, vděčnost, přátelství...) a zadání - dvacetiminutová prezentace té dané hodnoty – interaktivní formou. Nejlepší skupinka bude odměněna (cesta vlakem Andami), tudíž motivace je veliká.
Poslední květnový víkend byl mimo jiné ve znamení malování a úklidu, prvního června měl totiž dorazit otec Pavel – dlouholetý český dobrodinec nadace. A tak se také stalo, v pondělí 1.6. jsme po obědě vyrazili s Danem do Guayaquil na letiště vyzvednout otce Pavla. A Žužíka, jeho plyšového dráčka a nezapomenutelného společníka (nejen) na cestách, u dětí velice oblíbeného ;)).
Naše české řady se tedy rozšířily o další členy. Otec Pavel nám přivezl tak očekávané české zásoby – koření, čokolády, kyselé rybičky a slivovici!
Tímto děkujeme jemu a našim rodinám, které se o tyto pro nás tak cenné dary zasloužily! ;) V úterý se děti vítaly s otcem Pavlem a také slavily Danovy narozeniny. Na odpoledním doučování mu předaly dárky;).
První červnový týden byl obzvláštněn středeční (opožděnou) fiestou Dne dětí. My jsme kromě výzdoby a přípravy sálu na tento den žádný speciální úkol neměli, program totiž zajistila Minney, Medvídek Pú a jiní maskoti, kteréžto k nám v rámci dobrých vztahů poslala zadarmo ventanská radnice. Volil se Chlapec a Děvče nadace (volba chlapce nadace byla trošku speciální, 5 nejmladších kandidátů se obléklo do papírových plen a předváděli dětský pláč či lezení po čtyřech; ukázka zde ;)), tančilo se a zpívalo. Nakonec přišlo znovu občestvení – kuře s rýží (věnované od jednoho z členů nadace), dále pak kousek dortu, bonbónky a pití, spokojenost tedy byla veliká.
Další dny týdne probíhaly klasicky, na středeční kurz angličtiny dorazilo 6 mládežníků (samozřejmě efektivita výuka není moc veliká, když pokaždé dorazí někdo nový, jiný a s jinou úrovní – celkově je úroveň angličtiny v Ekvádoru bohužel velice nízká, po šesti letech angličtiny ve škole neumí naši mládežníci ani základní věty jako "jak se jmenuješ" nebo "jak se máš") a během celého týdne přicházely zkoušet první dvě skupinky mládežníků (jedna v pátek prezentovala téma zodpovědnost, druhá pak vděčnost). První ze skupinek zůstávala v nadaci pravidelně až třeba do osmé hodiny večerní, nacvičovali si divadlo, stále něco chtěli, poradit, půjčit, tudíž v tom týdnu bylo volného času opravdu poskrovnu. Středeční večer jsme šli do restaurace se seňorou Yoyou a seňorem Norbertem – jako přivítání otce Pavla. Bylo to fajn, jen hranolky neměli, rýži jsme se tedy zase nevyhnuli ;).
Ve čtvrtek se konečně začalo jednat o stavbě střechy, kvůli které primárně otec Pavel do Ventanas dorazil (na střechu měl vybrané peníze díky dárcům z přílohy Katolického týdeníku). Domluveno, Dan a otec Pavel mohli společně s maestrem Fernandem mající stavbu střechy na starosti vyrazit nakoupit materiál. Následovalo požehnání stavby a stavba měla zelenou. V pátek dorazil i maestro Marcelo a započalo se i se stavbou zdí podél okrajů střechy.
Páteční odpoledne tradičně patřilo hrám a páteční večer pak mládeži. Začali jsme netradičně již v sedm večer mší svatou celebrovanou kým jiným než otcem Pavlem. Poté přišly na řadu prezentace prvních dvou hodnot - vděčnosti a zodpovědnosti. Mládežníci v první skupině nám ukázali zajímavá videa k tématu, druhá skupina pak zahrála skvělé divadlo na téma zodpovědnost. Velmi výstižně se ji podařilo shrnout místní problematiku a jak píše Dan na stránce Para Niňos del Ecuador, svými zvraty zvraty si v ničem nezadala s telenovelami zdejší provenience ;). Mládežníci se snaží, vidina dobré výhry je očividně motivuje. Což je dobře. Hodnotíme je v 5 kategoriích – dodržení času (cca 20 minut), kvalita provedení, práce v týmu, originalita a přínos skupině.
Sobota byla ve znamení administrativy, úklidu a dohlížení na dělníky, kteří pracovali doslova od východu slunce až do jeho setmění. V neděli jsme pak vyrazili na výlet k vodopádům v San Jacintu. Já s Danem už jsme u vodopádů dvakrát byli, pro otce Pavla to ale byla novinka. Již klasicky jsme cestou ochutnávali plody přírody – kakao, pomeranče či guavu. Koupání u vodopádů bylo jako vždycky fantastickým osvěžením!
Další červnový týden započal klasicky návštěvami rodin našich dětí. U jedné rodiny ve čtvrti s poetickým názvem La Paz de Dios – Boží mír jsme se dozvěděli smutnou a nepochopitelnou informaci. Pětiletý Joao, který sám pobíhal pouze ve spoďárkách venku, místo toho, aby byl ve škole, nám oznámil, že ho dneska ráno opustila maminka. „Brzo ráno, když jsme ještě spali, si sbalila všechny věci a odešla. Potichu, jako zloděj,“ říká nám smutně. Za chvíli za námi dorazila babička chlapce bydlící nedaleko. „Je to tak,“ dodává. „Už dlouho byla často pryč, měla nějakého přítele a teď odešla nadobro.“ Rodiče Joaa (a jeho dvou dalších sourozenců) jsou rozvedení, děti žily jen s maminkou.
Babička je právě maminka jejich otce (přesněji řečeno otce dvou z nich, nejstarší chlapec má otce jiného) a se svojí snachou moc dobré vztahy neměla. Proto se s dětmi tolik nevídala. Byli jsme se podívat v jejich domě. Hrůza. Všude na zemi špinavé a již plesnivějící oblečení. Tu poházené špinavé nádobí, tu na zemi rozlité kafe. Smrad a prach. Nedá se to popsat. A tady ty děti žily. Teď už bez mámy.
Vzali jsme s sebou aspoň pytel oblečení dětí, že se je pokusím v nadaci vyprat. A domluvili jsme se, že ve středu se vrátíme znovu, pomoci s úklidem. O děti že se bude starat babička. A snad i otec, který nebydlí daleko. Damaris (sestra Joaa) plakala. Není divu. Opustila je maminka. Ve středu jsme do domu šli znovu s vypraným prádlem. Dům byl k nerozeznání. Babička se činila. Bohu díky. Tatínek teď prý bydlí s dětmi. Takže snad nějaké štěstí v tom neštěstí.
V pondělí jsme byli po odpoledním doučování pozváni na večeři k seňoře Rositě - sociální pracovnici nadace. Bydlí v přírodě, mají kakaovníky, kukuřici a hospodářku, posezení na terase bylo moc fajn. Jen ti komáři si na nás večer pěkně smlsli!
V úterý se naše česká skupinka rozšířila o další dva členy. Dorazila moje kamarádka Verča s přítelem. Verča byla před několika lety na rok dobrovolnicí v Mexiku, španělštinu tedy ovládá slušně. V úterý odpoledne nám pomohli s dětmi během odpoledního vyučování, poté jsme se šli projít místní banánovníkovou plantáží. Večer jsme si udělali díky otci Pavlovi českou mši, po ní nás čekaly palačinky, pivo (české!) a kulečník. Zkrátka parádní český večer ;).
Ve středu dopoledne jsme se vydali na již zmíněnou návštěvu rodin, mimo jiné jsme vyrazili i do La Posy, naší nejchudší čtvrti bambusových domků na kůlech nad vodou. Aby se moji kamarádi taky trošku dotkli reality života našich dětí. Odpoledne pak Verča s Pepou vyrazili na výlet k vodopádům, my jsme pokračovali v našich klasických aktivitách.
V tento den den zachránil svého historicky prvního leguána, foto nesmí chybět ;).
Čtvrtek ráno začal velice neobvykle – již ve 4 hodiny ráno. Vyráželi jsme totiž na výlet. Byl to výlet věru zajímavý a plný zážitků, proto mu věnujeme samostatný článek. Tady tedy protentokrát skončím.
Posíláme pozdravy doprava a nahoru a přejeme krásný začátek léta. Bráchovi Davidovi gratulujeme ke státnicím a neteři Natálce přejeme ještě dodatečně všechno nejlepší k jejímu prvnímu roku života. Myslíme na vás, amigos! Tak zase příště ;).
IDS+