Týdny 19, 20 a 21 - cyber, knihy, výlet, juka a konec prázdnin

Věřte nevěřte, dnes je tomu již 156 dní, co jsme do sebe poprvé vdechli ekvádorský rovníkový vzduch. Ekvádorcům jsme se za tu dobu přiblížili barvou kůže, jazykem a bohužel pro nás možná trochu i jejich „maňana“ stylem. Byť proti tomu poslednímu se snažíme se ctí bojovat. Snad to ustojíme.

Deště polevují, neboť zde, kousek pod rovníkem, trvá období dešťů zhruba od listopadu do dubna. Několik nocí za sebou teď nepršelo, tak jsme jeden večer již nerozmístili naše protidešťová odkapávátka do „obýváku“. A jak už to tak bývá, přišel slejvák. A ne jen tak ledajaký :-).

Co nám tyto tři poslední prázdninové týdny přinesly?

- Dan je borec, doinstaloval Cyber. V tomto týdnu proběhne slavnostní inaugurace a děti a mládež budou moct začít používat počítače na konzultace domácích úkolů a tisk svých studijních materiálů.

Dan je borec podruhé, dokončil konstrukci knihovny!

Teď už je na mně udělat databázi všech knih, setřídit je a oštítkovat. Po krátkém školení jedné zkušené knihovnice z Quita jsme se rozhodli používat databázi Dewey (kterou prý používá 90 % všech knihoven), budeme tedy těžce profesionální  ;-).

Zde je též na místě všimnout si mého nového letního sestřihu, Dan se mě snažil ostříhat na mikádo!

Dalším krokem je sehnat další knihy. Což se pomalu daří, mezi prvními dárci z Ventanas je katechetka Narcisa, rodina seňory Yoyi a jeden místní prodejce dezinfektantů. Nejprve nám dal zadarmo 2 galony (8 litrů) čistících prostředků a poté nám slíbil knihy od své maminky, bývalé učitelky. Měl by je dovézt toto úterý, tak uvidíme. Bohu díky za takové lidi.

Jinak jsme pokračovali v práci na katortéce a celkové administraci, pokračovaly hodiny angličtiny a kytary a páteční školy lídrů.

S mládeží jsme v posledním dubnovém pátků vyrazili do již zmíněného Nobolu, rodiště ekvádorské světice Narcisy od Ježíše. V tamním kostele leží dokonce neporušené tělo této svaté. Výlet se vydařil, dozvěděli jsme se spoustu nových věcí o jejím životě – například z muzea, kde jsou uloženy osobní Narcisiny věci.

Poslední dubnovou sobotu jsem vyrazila k seňoře Rose dělat chléb z juky. V Amazonii jsme si u jednoho místního kmene zkoušeli chleba z juky udělat, byla jsem tady prohlášena za profíka a požádána o recept a jeho praktické předvedení.

Juka (nebo také maniok) je tropická hlíza a po rýži a pšenici je největším zdrojem sacharidů. Rostlina juky má obrovské využití – pro indiány byla jídlem, obuví, oděvem i očistným prostředkem. Květy konzumovali syrové i vařené; plody jedli syrové nebo z nich připravovali mouku; z listů dovedně splétali košíky; z vláken tkali sandály, košíky, rohože, tkaniny či rybářské sítě, provazy a lana. Jukové listy zastaly roli mýdla nebo šamponu.

Více ZDE. 

Kořen juky se očistí, najemno nastrouhá a vyextrahuje se z něj voda. Indiáni dále již nic nepřidávají, na pánev nasypou nastrouhanou juku, udusají ji tloukem a na troše oleje nechají opékat. Takto je možné udělat tortilly, placky nebo bochánky. Bochánky se můžou naplnit čímkoli, my jsme je dělali se sýrem, cibulí a vajíčkem.

Tekutina na fotce je vyždímaná šťáva z nastrouhané juky, na dně zůstává mazlavý škrob, který se po smíchání s teplou vodou používá jako lepidlo.

Zítra již začíná škola (byť pan prezident Correa prý řekl, že pokud budou pokračovat deště, prodlouží prázdniny o další měsíc), proto byl poslední týden ve znamení přípravy na nákup školních pomůcek. Začali jsme s nákupem bot, které jsme včera první skupince dětí – adoptovaných českými dárci - rozdali.

Prázdniny tedy končí a nám začíná klasický harmonogram. Teď nezbývá než se rozloučit a poslat pozdravy na sever od rovníku a východ od poledníku. Užívejte jara plného kvetoucích rododendronů, to nám (alespoň mně:)) tady chybí. 

Ať se daří, rodino, kamarádi a vy všichni, kteří na tyto stránky zabloudíte.

Radostný jarní čas

IDS+

Na výběr fotek z těchto tří týdnů se můžete podívat TADY.