VIVA EL PAPA aneb do Guayaqilu za papežem a na maják
Na všechny fotky z návštěvy svatého otce a majáku se můžete mrknout TADY.
Mnozí z vás se jistě dočetli, že Svatý otec František se v těchto dnech chystal na oficiální návštěvu jihoamerického kontinentu. A jakouže zemi to navštívil jako první? Ano ano, je to tak, jak si myslíte – EKVÁDOR!
Návštěva svatého otce v této zemi na rovníku byla naplánována na 6. a 7. července. Ekvádorské farnosti (a nejen ty) ale žily touto návštěvou již od konce května. Byly naplánované speciální katecheze, sloužily se speciální mše za svatého otce a konaly se evangelizační návštěvy v rodinách. A samozřejmě probíhalo přihlašování na tuto velkou událost. Každá farnost totiž na mši svatou s papežem (buď v Guayaquilu – pro farnosti v jižní části Ekvádoru, nebo v Quitu – pro ty v severní) vypravovala několik autobusů – konkrétně naše farnost pět. Média samozřejmě nezůstávala pozadu – otec František pravidelně plnil titulní strany národních i místních periodik (nahradil jinak všudypřítomného prezidenta Rafaela Correu a to už je co říct), z rádia se ozývaly „reklamy“: „Papa Francisco, 6 de julio en Guayaquil, vengan todos!!! (Papa František, 6. července v Guayaquil, doražte všichni!) a televize (která nám nefunguje) byla dozajista také plná Svatého otce. Také začal kvést „papa byznys“ – prodávala se trička s papežem Františkem, šátky, růžence, obrázky, sošky a vše, na co jen pomyslíte.
Nastala neděle 5. července. Park Samanes, kde měla následující pondělí mše svatá se Svatým otcem probíhat, se otevřel v poledne. V tu dobu už před branami čekali poutníci z různých koutů (nejen) Ekvádoru. Naše farnost měla v plánu vyjíždět v neděli ve dvě hodiny odpoledne. Čekala je (a další statisíce lidí, kteří se rozhodli dorazit již v neděli) celonoční vigilie. My jsme nicméně vyrazili do Guayaquil až v pondělní ráno. Mše svatá měla začínat v 11:15, my do města dorazili kolem desáté. Bylo nám řečeno, že k parku už se dostaneme jedině taxíkem, my jsme se ale z důvodu jejich přemrštěných cen vydali hledat místní Metrovíu a hle – kromě davu poutníků nás tam čekal speciální autobus do parku Semanes (tzn. – 0,50 centů místo 5 USD za taxík). Autobus nás vyhodil asi 20 minut rychlé chůze od místa "činu". Cestou nás popoháněli různí lidé: „Rychle, rychle, už přijíždí!“ A bylo to tak – před sebou jsme viděli davy lidí lemující příjezdovou cestu. Přiběhli jsme k ní a viděli jsme kolonu aut již přejíždějící a mířící do parku. V jednom z aut – v bílém Chevroletu (nebo co to bylo) - seděl Svatý otec. Od hlavní příjezdové cesty už se valily davy lidí – pro chodce byl směrem k místě bohoslužby veden speciální chodník ohraničený plakáty se Svatým otcem a taky stánky s „papa předměty“ (Ekvádorci jsou totiž převelice kýčovitý a materiální národ – neexistoval Ekvádorec, který by si nekoupil tričko s obličejem papeže, růženec s jeho fotkou, sošku nebo alespoň vlaječku).
Plachty lemující chodník na místo mše svaté
Podařilo se nám spolu s davy „přivalit“ do areálu. Po pravé straně našeho chodníčku byly zátarasy, za nimi policisté na koních i bez nich a za nimi další zátarasy. Za oněmi druhými zátarasami již byly jednotlivé sektory s obrazovkami a reprákami – naplněné kým jiným než poutníky. Pódium, kde bude mše svatá sloužena, bylo vidět také po naší pravé ruce.
První zátarasa, policisté pěšáci, policté na koních, druhá zátarasa a areál pro poutníky - úplně nalevo je vidět pódium se Svatým otcem
A z toho důvodu se milí ekvádorští poutníci, kteří přicházeli pozdě jako my, snažili dostat za zátarasy právě v těchto místech. „Policisto, otevřete zátarasy, pusťte nás,“ volali na „koňaře“. Policisté (zatím) ještě trpělivě odpovídali, že je třeba jít dál po cestě a že zezadu je otevřený vchod do sektorů. To ale bylo už moc daleko pódia, „ataky“ (doslova, občas totiž přiletěly na nějakého policistu pytlíky s vodou, které byly rozdávány zadarmo Červeným křížem) tudíž pokračovaly. My jsme se zastavili na kraji chodníku, že budeme mše svaté účastni odtamtud. Najednou se strhl povyk. Policisté totiž otevřeli zátaras pro skupinku lidí, kteří chtěli vyjít ven. Toho ale využili naši ekvádorští poutníci a začali se také rvat dovnitř. Připadalo mi, že se za chvíli ušlapou, lítaly nadávky a o pytlíky s vodou nebyla nouze ani tentokrát. Policisté se snažili se ctí. Museli přivolat posily. Jak takový boj vypadal, nelze slovy popsat. Povedlo se nám aspoň jeho část natočit (což byl vzhledem k okolnostem a našemu velkému foťáku riskantní počin). Posuďte sami. Inu, oficiální ozbrojené síly státu ale nakonec zvítězily a zátarasy byly za chvíli zase na svých místech. Začala mše svatá. Zůstali jsme na svém místě vně areálu, kde jsme přes zátarasy viděli z velké dálky pódium, na kterém zrovna dělal Svatý otec František znamení kříže. Chvíli byl klid. Po chvíli se ale policisté (zřejmě na čísi rozkaz) rozhodli na jednom místě zátaras pro poutníky otevřít. Blízký sektor byl totiž z 1/3 prázdný. Well – bitka pokračovala znovu. Poutníci se báli, že policisté každou chvíli zátaras zavřou, takže se rvali dovnitř stylem „tvrdý loket a síla, to je naše devíza“. Rodiny s dětmi neměli šanci. Za chvíli jsme byli i my ponášeni davem směrem k zátarasu a rozhodli se té šance také využít. Zázrakem jsme - kromě mé pantofle zapadlé do bahna – neutrpěli žádnou újmu (ani na těle, ani na duchu). A už to bylo – dostali jsme se dovnitř. Rychle jsme vklouzli do nejbližšího sektoru, prodrali se dopředu a snažili se prožívat mši svatou. Zapomněla jsem zmínit podstatnou věc – bylo horko. Strašné horko. Krém a lahve s vodou byly v pohotovosti. Museli jsme se neustále polévat, abychom necítili tak silně pálení rovníkového sluníčka, které bylo v tu chvíli přímo nad námi (bylo poledne).
Představovala jsem si ty poutníky, kteří celou noc bděli během noční vigilie a celé dopoledne čekali v žáru slunce (v Ekvádoru sluníčko většinou pálí už od rána) na příjezd svatého otce. Takových poutníků byla velká část a „okupovali“ přední místa. I z toho důvodu jsme během příjezdu svatého otce neslyšeli žádné pokřiky typu „Qué viva el papa“ nebo „Papa Francisco“. K vidění byl spíše unavený a uvařený dav (hasičský sbor občas projížděl sektory a kropil poutníky hadicemi), nicméně z velké části zbožně naslouchající hlasu svého pastýře. I Svatý otec nám přišel unavený. Španělština je jeho rodný jazyk (narodil se v Argentině, i když jeho rodiče jsou oba Italové - migranti) nicméně jeho projev byl takový nevýrazný a nenadšený. Slunce a únava po dlouhém cestování udělají své. Čtení i evangelium byly vybrané speciálně pro tuto příležitost – čtení bylo z Pavlova listu o vztahu ženě k muži a naopak. Evangelium pak o svatbě v Káně galilejské. Vybrána byla záměrně – svátost manželství a rodina, to jsou témata, která provázela svatého otce na jeho návštěvě a o kterých chtěl s lidmi jihoamerického kontinentu mluvit. Bohužel tu totiž nejsou svatby na denním pořádku, spousta lidí zde žije v tzv. volném svazku (je to pro ně i oficiální rodný stav – svobodný, ženatý, rozvedený, ve volném svazku), má děti a normálně přistupuje ke svátostem. Střídání partnerů a rozvádění se je také normálním jevem dnešní ekvádorské společnosti (i té křesťanské).
Homilii se nám podařilo poslouchat tak na půl (spíše na čtvrt). Způsobila to jazyková bariéra, ale hlavně neustálé mazání, ovívání se, polévání a pití. Nicméně v plném znění v českém překladu si ji můžete přečíst zde. Mši svatou doprovázel pěvecký sbor, u něhož jsme vážně pochybovali o jeho ekvádorském původu (porovnali jsme zdejší nám známou liturgickou hudbu a kvalitu zpěvu a přišlo nám nemožné, aby tak kvalitně a důstojně zpívali zdejší ;-)). Jen během přinášení darů spustili jakési černošské rytmy, až jsem se duchem vrátila na mši svatou v Kongu. Před svatým příjmáním jsme se rozhodli odejít (mši svatou jsme nedokázali moc prožít, přijímat bychom tedy stejně nešli) a rychlým krokem jsme vyrazili zpět k oné silnici, kudy Svatý otec přijížděl, protože tudy měl i odjíždět. Nebyli jsme ale jediní, kdo měl tento nápad, zpět k silnici už zase proudily davy. Těsně u silnice už nebylo volné místečko, kam až oko dohlédlo.
Námořní policisté, které u cesty hlídali, nám oznámili, že Svatý otec bude projíždět každou chvílí. Vlezla jsem tedy Danovi na ramena, abych i přes ten dav viděla na silnici. Nicměné po 10 minutách jsem zase slezla a podobný scénář se opakoval ještě 2x. Za 15 minut jsme se ale dočkali - radostný křik poutníků prozradil, že se konvoj aut s vozem svatého otce blíží. Rychle jsem Danovi „vyskočila“ na ramena (již potřetí) a připravila si foťák (jako všichni přede mnou, pode mnou i za mnou. Byla jsem tak nervózní, že nestihnu auto se Svatým otcem vyfotit, že jsem cvakala a fotila všechny motorky a auta, která projížděla v koloně. Konečně jsem viděla bílý Chevrolat – cvakám ze všech sil, jede rychle, přejíždí nás a já fotím dál, jak odjíždí. Zmateně si ale prohlížím lidi kolem sebe, většina z nich má foťák ještě stále namířený dopředu. Do háje, fotila jsem jiné auto! Auta ale jela rychla, takže skutečné auto s otcem Františkem už mizí v dáli. Vidět papeže Františka ale stejně nebylo, již seděl uvnitř v autě s černými okýnky. Tak toliko k našemu honu za fotkou Jeho Svatosti ;-).
Jinak lidí bylo spousta, ale ne všechny sektory byly plné. Odhadovali jsme, že dorazí zhruba 3 000 000 lidí (jen město Guayaquil má 4 miliony a v den mše svaté vyhlásil prezident Correa pracovní volno), nicméně z médií jsme se pak dozvěděli, že dorazil zhruba milión.
Po nepodařené fotce jsme zamířili do centra (podařilo se nám zase vzít místní Metrovíu za 0.25 centů) k promenádě Malecón (viz náš minulý článek o Guayaquilu). Nejdřív jsme se najedli a pak se vydali do čtvrti Las Peňas (jméno dostala čtvrť po množství skal, které se tam nacházejí – las peňas – španělsky skály) – nejkrásnější čtvrti města.
Svého častu v této čtvrti na chvíli bydlel třeba americký spisovatel Ernest Hemingway nebo argentinský revolucionář Che Guevarra (ten ve čtvrti Las Peňas pomáhal nějakou dobu zadarmo jako pediatr).
Čtvrť je plná barevných domečků a úzkých uliček v kopci, nahoře kopce je kaplička, maják a skvělý výhled na celé město.
Tož, toliko k naší návštěvě mše v Guayaquilu s hlavou katolické církve a následné prohlídce epesní čtvrti Las Peňas.
Ať se daří, přátelé i vy ostatní, požehnané dny prázdnin
IDS+