Z výšin civilizovaného Quita do nížin necivilizované džungle a výlet do Baňos

Na výběr fotek z džungle se můžete podívat ZDE.

Tak jsme zase tu, tentokrát se žhavými postřehy z vlhkého deštného pralesa. Naše kroky totiž nevedly z Quita rovnou do Ventanas. Rozhodli jsme se vyrazit po stopách Zikmunda a Hanzelky a vyrazit do Amazonie – konkrétně do Amazonského deštného pralesa. Vzrušující. Co nás tam tak může čekat? Tarantule, anakondy, jaguáři. A Bůh ví co ještě. Děsivé, z nějakého důvodu ale také velice lákavé :-).

První únorový den jsme vyrazili v jedenáct v noci z Quita do města Lago Agrio, čekalo nás 6 hodin cesty. Přejížděli jsme Andy a nakonec jsme se museli dostat z 3000 výškových metrů na nějakých 200, což výrazně pociťovaly moje zalehlé uši. Naším cílem byla přírodní rezervace Cuyabeno – hluboko v ekvádorské Amazonii. Z města Lago Agrio jsme se tam dostali dvouhodinovou cestou autobusem a následnou další dvouhodinovou jízdou v motorové kánoi. Jinak než po řece už se do Cuyabena nedostanete.

Když jsme nasedali do motorového člunu, došlo mi, že je to skutečné. A že máme před sebou 4 dny v pravé amazonské džungli!

Na amazonské dobrodužství jsme nebyli sami, zastoupeno bylo Holandsko, Švýcarsko, Francie i Německo ;)

Amazonie se nachází v Jižní Americe a zahrnuje povodí řeky Amazonky a jejích přítoků. Celkově má více než 7 milionů km a rozprostírá se na území nejen Ekvádoru, ale i Brazílie, Bolívie, Venezuely, Kolumbie, Peru, Guyany (i té Francouzské) a Surinamu. Amazonie, to není jenom deštný prales, ale i savany, buše či horské mlžné lesy. Rezervace Cuyabeno leží v okolí řeky Cuaybeno (jedné z přítoků Amazonky) uprostřed tropického deštného pralesa.

Hned po nastartování motorového člunu a podjetím pod mostem se značkou „Pozor delfín“ jsme se ocitli v džungli. 

A čím víc jsme se vzdalovali od civilizace, tím větší džungle to byla. Jediné, čeho jsme litovali, bylo to, že si přes řev motoru nemůžeme užívat zvuků pralesa. Což se nám ale za chvíli vyplnilo, neboť náš průvodce nařídil zastavit člun a ukázal nám první z deseti druhů opic zde žijících – Capuchin monkeys (jinak také „white faced“ – kvůli jejich bílému obličeji).

Ze člunu se nám nepodařilo udělat žádné dobré opičí fotky. Tato je ale unikát, flying monkey!;)

Během cesty jsme viděli další tři druhy opic, krásné velké svítivě modré motýly a asi 10 druhů ptáků, z nichž nejčastější byl tzv. Hoatzin aneb Stinky turkey, což v překladu znamená smradlavý krocan - vypadá trošku jako krocan a jeho maso prý smrdí jako tchoř). 

Stinky turkey v akci

Po více jak dvou hodinách jízdy ve člunu jsme dorazili do naší lodge - Jamu lodge.

Dali si pivo s Bradly Cooperem.

Odpočinuli si v místní "odpočívárně".

A vyrazili jsme na výlet - lovit piraně a omrknout anakondu.

Dan si jednu piraňu ulovil. Vypadala celkem nevinně. 

Tady už tak nevinně nevypadala. Náš průvodce Ronald má na jednom ze svých prstů obrovské jizvy. Od piraně. Měl štěstí. Jeden z turistů prý chtěl vyzkoušet ostrost piraních zubů na vlastní kůži. Strčil jí do pusy prst. A byl o dva články kratší.

A tady máme anakondu, tato měřila okolo 9 metrů. Viděli jsme ji z lodě ze vzdálenosti 3 metrů. Na člověka (prý) sama nezaútočí, amazonští indiáni ji ale ne nadarmo označují jako "Požírače lidí" - pokud se cítí ohrožena, na člověka zaútočí.

Co jsme viděli dále?

Skvělá opičí dítka v kmenu stromu:

Papoušky:

Růžové delfíny, které se nám ale bohužel nepodařilo zachytit (v řece kvůli nedostatku vody neskáčí, jen se vždy trochu vynoří kvůli nadechnutí) či lenochoda (mimochodem věděli jste, že lenochodi ulezou v největším spěchu 4 metry za minutu? A že se stromu slézají jen z důvodu vyprázdnění se, a to je jednou za týden - měsíc; a též dokážou plavat!):

Při noční návštěvě džungle jsme viděli třeba Banana spidera, jednoho z nejnebezpečnějších pavouků na světě! A on si dřepěl na lístku ani ne metr od nás (pak nám bylo řečeno, že umí i skákat). Po jeho kousnutí máte 3 hodiny, abyste získali protijed, jinak zemřete. Ronadl, náš průvodce, nám vyprávěl jednu - dle něj vtipnou - historku o muži, kterého kousl banana spidera (byl v krabici s banány) a ten muž to nevěděl. Díky zvýšenému adrenalinu v těle prý dostal obrovskou chuť na sex, tak si to během těch tří hodin rozdal asi se sedmi ženami. A poté zemřel. Prý je to tedy zaručené afrodiziakum. Ať to prý zkusíme a nemusíme se bát, on nás do těch tří hodin do nemocnice dostane!

Nebo hady všemožných barev a velikostí:

A mnoho dalšího, jako třeba obří mravence (Bullet ants) nebo mravence citronové, které jsme si dokonce i ochutnali. Na další fotky se mrkněte do naší výše zmíněné fotogalerie:).

Taky jsme nemohli zapomenout na plavání v laguně (což mi nahánělo poněkud strach vzhledem k existenci kajmanů, piraní či anakond). Ale prý strach mít nemusíme;) (jelikož například piraně žijí jen v místech, kde je nízký stav vody a na kajmany a anakondy bylo v laguně moc rušno). Jedinou radu, kterou jsme dostali, bylo, ať nečůráme do vody. Že by se do nás mohla skrz močovou trubici dostat jakási malá příšerka. Až teď jsem si přečetla, že se jedná o Vandélii obecnou (kandiru), která je považována místními obyvateli za jedno z nejstrašidelnějších nebezpečí a server CNNGo ji označil za nejděsivějšího parazita pro turisty. Při včasném neprovedení zákroku po vniknutí do těla člověka může přijít otrava krve nebo také smrt. Bohu díky se do nás ta mrška nedostala.

Kromě pozorování zvířat, rostlin, pádlování či plavání v laguně jsme se kochali krásou přírody:

Pozorovali západ slunce:

Malovali se přírodními barvami jako místní domorodci (toto byl plod jménem Achiote):

A výsledek:

Nebo jsme navštívili šamana jednoho amazonského kmene, kterýžto nám předváděl svůj uzdravovací rituál - mimo jiné tím, že "pacienta" pořádně sešlehal kopřivami. Prý to neskutečně očišťuje.

Po proceduře, drsňák šaman:

"Deochy" - znamená "děkuji" v jazyce kmene Baicoca, ze kterého pocházel otec šamana.

Chráněná oblast Cuyabeno je druhou největší v Ekvádoru a pokrývá více než 604.000 ha primárního deštného pralesa s obrovským množstvím flory a fauny, včetně neotropických druhů jako: říční delfíni,  tapíři, kapybary, kajmani, anakondy, oceloti, opice a piraně. V rezervaci žije 515 do dnešního dne zaznamenaných druhů ptáků, od papoušků, tukanů až po harpyje pralesní. Kromě toho se zde nachází zhruba 12.000 druhů rostlin. Dále zde žijí i tapíři, medvědi, jaguáři či pumy (žádné z naposledy zmíněných zvířat jsme ale neviděli, žijí dále od lidí).

Snad jste si udělali alespoň trochu obrázek, jak to v amazonské džungli vypadá. V noci vás nebudí zvuk automobilů, ale opice a svět jako by se tam byl zastavil. 

Cestou z džungle jsme se ještě stavili u laguny blízko města Lago Agrio, kde jsme se skamarádili s opičkou Martym:

A pokračovali do městečka Baňos ve východním úpatí ekvádorských And. Je malé, ale turisty velmi vyhledávané - kvůli svým termálním lázním, adrenalinovému vyžití či aktivní sopce Tungurahua (5016 metrů). Výstup na její vrchol je zakázán z důvodu její aktivní činnosti.

Dan, Casa de arbol a sopka Tungurahua v pozadí v mracích.

Neodolali jsme a vyzkoušeli si canopi - 6 tras, dohromady 2000 metrů, nad řekou, horami či vodopády, nádhera!

Na výběr fotek z Lago Agrio a Baňos se můžete podívat ZDE.

Mějte se krásně, přátelé, myslete na nás, prosím. Ať se daří!

IDS+