Čas letí. A my taky. Do Ekvádoru.

Čas letí, za chvíli jsou tu Vánoce a my „utíkáme“ před sněhem (i když Bůh ví, kolik ho letos bude) daleko. Na západ. K rovníku. Doslova – letíme totiž do Ekvádoru, což ve španělštině znamená - (bystřejším již možná došlo) – rovník.

Rozhodli jsme se již před nějakým tím pátkem, že spolu po svatbě vyrazíme do světa. A tak se stalo, že necelé 3 měsíce po svatbě sedíme ve velkém německém letadle společnosti Condor směr Dominikánská republika, následně Panama a poté bychom již měli, díky o poznání menšímu letadlu panamské společnosti „Copa airlines“, usednout v Ekvádoru. Konkrétně ve městě Guayaquil. Do letadla jsme se ve Frankfurtu dostali bez větších obtíží. Jediné, co nám trochu zkazilo nás „čistý“ nástup, byl můj nevědomý teroristický pokus propašovat do letadla zakázaný předmět. Předmět, se kterým jsem z odbavovacích prostor musela jít ven, demonstrativně ho vyhodit do koše a pak se znovu vrátit (musela jsem mimo jiné znovu projít kontrolou, tentokrát jsem z jakéhosi důvodu začala pípat, tak jsem musela sundat i pohory a od hlavy až k patě mě prohledávali). Předmět, bez kterého si nedovedeme s Danem představit Vánoce. Jednalo se o vánoční prskavky!

Náš let - Frankfurt - Dominikánská republika - Panama - Guyaquil (Ekvádor)

Za zmínku stojí také náš přestup v Panamě (říká Vám něco Panamský průplav mezi Tichým a Atlantským oceánem? Letos slaví mj. 100 let od svého dokončení), kde jsme měli zhruba 4 hodiny „k dobru“. Poté, co jsme  v tamní letištní kapli (kaple jsou téměř na všech letištích) poděkovali za dosavadní pohodový průběh cesty a poprosili o požehnání pro cestu následující, jsme se nasnídali a rozhodli se strávit čas studiem španělštiny. Dan se potřeboval alespoň trochu zchladit, a tak započal tím, že si nohy umyl v záchodové míse (podotýkám, že v ní byla - doufám - čistá voda).

Poctivá příprava na hispanofonní Ekvádor

Takže tedy zpátky ke Guayaquilu. Co to je vůbec za město? Takto spatra, „obtěžkána“ pouze informacemi načtenými v moudrých knihách či spíše na internetových stránkách, můžu říct, že se jedná o město, které má o něco více obyvatel než naše hlavní město a které je zároveň největším městem Ekvádoru (i když ne hlavním – tím je Quito) a významným ekvádorským přístavem (ležícím v deltě řeky Guyas vlévající se do Tichého oceánu).

Letiště v Guayaquil - pohled z letadla.

Tolik teorie, za chvíli v Guyaquilu přistaneme, tak se dozvíme víc. Vrátili jsme se v čase o 6 hodin dopředu, vzrušující :). Hasta la vista!